Článek
K atletice se dostala v patnácti letech, v Edenu trénuje ve skupině kouče Jana Kotrouše. A moc úlev v přípravě nepotřebuje. „Vzhledem k tomu, že se věnuju sprintu, žádný velký hendikep nevnímám. Jen v posilovně mám trénink koncipovaný jinak než zbytek skupiny,“ vysvětluje.
Při atletice používá speciální protézu, zejména kvůli těžišti těla, v běžném životě ji ale často odkládá. Obzvlášť v těchto dnech… „V létě je to lepší bez ní. Když je vedro, klouže a nedrží. Spíš ji nosím kvůli tomu, že si s ní můžu věci přidržet, ale jinak se s ní manipulovat moc nedá a někdy i překáží,“ přiznává Jakschová.
Tereza Jakschová při závodu seriálu Run Tour.
O to šikovnější má pravou ruku. „Poradím si i s úkoly, které vyžadují trochu zručnosti. Zavázat si tkaničky, udělat culík… Odjakživa jsem zvyklá dělat všechno jednou rukou. Třeba u kamarádů vidím, že když si zlomí ruku, najednou nevědí, co si počít,“ popisuje Jakschová, která svůj hendikep více pociťovala v dětství.
„Třeba na základní škole jsem nosila delší rukávy, aby to nebylo tak vidět, ale teď jsem s tím úplně srovnaná. Občas někdo divně kouká, hlavně děti, ale už to nevnímám,“ ujišťuje sprinterka, která Slavii reprezentuje v ligových soutěžích a vloni si zazávodila i při Memoriálu Josefa Odložila. Stovku zvládne za 12,74, dvojnásobnou distanci za 26,74.
Z posledního evropského šampionátu hendikepovaných v Berlíně má stříbro a bronz a poté, co jí těsně unikla účast v Riu, teď studentka České zemědělské univerzity touží po paralympijských hrách v Tokiu.
