Článek
Poskládal 8425 bodů, což svedl jediný člověk před ním, k juniorskému světovému rekordu chybělo deset bodů. V nelehkých podmínkách, kdy v jihoamerické zimě oblékali diváci na tribunách bundy. Jenže kdo jiný by se s tím měl srovnat než 19letý mladík, který je z poloviny Finem? „Mně chlad nevadí, tady jsem to potvrdil,“ usmíval se po návratu do Česka.
Také si prožil nervy před skokem o tyči, který při domácím šampionátu nezvládl a neskočil základní výšku. „Teď tam opravovali časomíru, čekal jsem deset minut a pak shodil první pokus,“ popisoval. Přes největší nástrahu se ale dostal a neohroženě směřoval za svým zlatým happyendem.
O to sladším, že se za cílem mohl dělit o radost se svojí maminkou, která za ním cestovala přes půl světa. „Bylo to emotivní, slzy jsem neudržel,“ přiznával. Kdo se během dvou vícebojařských dnů stresoval více? „Řekl bych, že mamča,“ usmál se.
Jeho „mamčou“ je Kateřina Nekolná, někdejší česká vícebojařská jednička, nyní jedna z tváří sportovního zpravodajství České televize. Tatínkem pak Mika Järvinen, bývalý vícebojař, jenž jako trenér v minulosti pomáhal i Tomáši Dvořákovi a svého syna trénoval.
Životní cesty rodičů se rozešly, Tomas Järvinen zakotvil v Česku. Má ale dvojí občanství a z Finska se občas ozvou, zda by přece jen radši nedal přednost reprezentaci Suomi.
„Chci zůstat v Česku,“ odpovídá vícebojař, jenž se rozvíjí pod rukama trenéra Josefa Karase. A tak Finové po Kristiině Mäki musejí opět smutně koukat, jak další atlet s kořeny ze země tisíce jezer sbírá úspěchy v českém dresu.
Jenže k úspěchům Järvinena nevedla přímá cesta. Hrál fotbal a tenis, k atletice přičuchl později. Ale první kompletní juniorský desetiboj dokončil až právě v Limě. Dřív ho brzdily zdravotní trable. A pořádně…
„Měl jsem problémy s imunitou a psychosomatikou, která způsobovala zvracení. Zkrátka mě i malá nervozita mohla rozhodit, že jsem se poblil,“ říká bez obalu. „Na to navazovala onemocnění, byl jsem podvyživený,“ popisuje.
Juniorský mistr světa v desetiboji Tomas Järvinen a jeho obrovská radost.
Když se potíže opakovaly, hlavou se mu logicky honilo, jestli má cenu se pouštět znovu do tréninkové dřiny. „Byly dny, kdy jsem si říkal, že nebudu chtít pokračovat,“ přiznává. „Ale jsem rád, že jsem zůstal,“ může dnes prohlásit.
S koučem Karasem zašli pro pomoc k expertovi Jiřímu Dostalovi, Järvinen upravil jídelníček. „Udělali jsme krevní testy, nasadil jsem vitamín B13, který mi hodně chyběl. A začal jsem pořádněji jíst,“ popisuje svůj restart, po němž na soustředění klidně spořádá i čtyři porce jídla. A zvracení ze stresu? I to už jech jen vzpomínkou na náročné období.
Teď ho čeká přechod mezi muže. Často nelehký, ale těžší koule s diskem a vyšší překážky by mu neměly dělat problémy, už s nimi občas trénuje. Systematičtější silový trénink ho také teprve čeká. A tak může snít postupně o velkých metách.
„Příští rok bych se chtěl dostat na mistrovství světa a pak někdy bojovat o cenné kovy i na dospěláckých akcích,“ říká Järvinen, jehož kouč věští, že pokud vydrží zdravý, mohl by světový rekord nahánět třeba jednou i mezi dospělými…
