Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Jen ta únava už se hlásí o slovo… „Odešly mi hlasivky, bolí mě v krku, jsem nevyspaná a nestíhám jíst, jak se vracíme na hotel pozdě v noci. Takže dobrá odtučňovací kúra,“ vtipkuje.
Jako atletka byla zvyklá se rozcvičit, vydat ze sebe maximum v závodě a pak se chystat na další den. „Těžko se to srovnává, ale tohle také není procházka růžovým sadem. Věděla jsem, že to bude náročné, a také je,“ přiznává. „Odpoledne už mi to tolik nemyslí. Jsem unavená, kolikrát bych něco řekla, ale nevím co,“ líčí.
Diváky vítá po boku reportérky Žanety Peřinové, pak se přesune na komentátorské stanoviště ke komentátorům Michalu Dusíkovi a Davidu Lukšů. A dlouhé hodiny prosedí na židli. Přesněji na třech.
„Abych viděla. Včera jsem se při finále postavila a dostala jsem od paní nade mnou akreditací po hlavě. Už na sebe škaredě koukáme, asi nejsem její oblíbenkyně, přitom při finále se vstává, aby lidi viděli,“ popisovala nečekanou zkušenost bývalá překážkářka, čtvrtkařka, dálkařka či vícebojařka.
Právě její pestrá atletická minulost je důležitou kvalifikaci pro roli expertky. Má co říct takřka ke každé disciplíně. „Ale nechci hodnotit ty, kterými jsem si neprošla a nerozumím jim, třeba tyč. Ale teď mi při ní občas smskou něco poradil Adam, tak jsem dělala chytrou,“ usmívala se manželka vícebojaře Adama Sebastiana Helceleta.
Právě jeho závod měla v pondělí a úterý v Římě komentovat, oba se na to těšili. Jenže u bývalého vicemistra Evropy propukla po příletu naplno nemoc, která ho do závodu nepustila.
„To mě mrzí nejvíc. Měl se tu rozloučit, miluje historii, tady v Římě na dráze, kde se super závodí, mohl něco předvést,“ zalitovala Helceletová, která přiznala, že výpadek svého manžela obrečela.
„Nejhorší byl první den. Tušila jsem to, měla jsem od něj zprávy, a když se byl rozcvičit, na očích bylo vidět, že mu není dobře,“ líčila. V přenosu už ale emoce udržela. „Kluci měli zakázáno se na to ptát, ale už to bylo v pohodě,“ vyprávěla.
Hůř se jí hlídá úplně jiný druh emocí. Bývalá evropská šampionka na čtvrtce překážek nechtěně baví televizní diváky svým loučením na konci přesunu, které se jí nedaří podle představ. Většinou končí záchvatem smíchu.
„Stalo se to hned první den, kdy Žaneta říkala Pěkný večer, a čekalo se, že něco řeknu. Já jen koukala jak blbec, tak se mi vysmáli. Další den jsem už jen zakuňkala něco jako Pěkný den a už se to stupňovalo,“ říká. Od té doby s vážnou tváří přenos nezakončila.
Denisa Helceletová mezi svými komentátorskými kolegy Davidem Lukšů a Michalem Dusíkem (vpravo).
„Já jsem celou dobu v pohodě, ale jak Žaneta začne číst program, už vím, že jsem v prčicích. Vím, že to je trapný, ale já to neovlivním. Tak jsme domluvené, že se rozloučí za nás obě a já se budu jen usmívat. Snad se na nám to aspoň na konci šampionátu povede,“ věří.
Na své vystoupení má tak z domova spoustu reakcí. „Máma psala, abych neměla průšvih, Adam říkal, že to není profesionální. Ale já nejsem profesionálka, maximálně mi poděkují a už se neuvidíme. Hodně lidí zase psalo, že na to čekají, tak třeba zvyšuju sledovanost, že nevypnou přenos hned po poslední disciplíně,“ věří s úsměvem Helceletová, která by se ve stejné roli měla představit i při pařížské olympiádě.
Komentátorskou premiéru jí zpříjemňuje vystoupení českých atletů, zejména nováčků. „Mladá generace šla strašně nahoru a zachraňuje českou atletiku. Jen musí držet dál tendenci a pozvolně růst, aby nezačali trénovat hned úplně naplno,“ říká.
Typickým příkladem je Gloria Lurdes Manuel, osmnáctiletá kometa, která na čtvrtce zazářila čtvrtým místem. A svůj čas posunula už na 50,52 s, tak rychle letos žádná juniorka na světě neběžela.
Kam se může dál posouvat podle Helceletové? „Má na to, aby běhala pod 50 sekund. Když se jí nastaví trénink na míru a bude zdravá, klidně kolem 49. Když to může běhat Kaczmareková, Lurdes na to rozhodně má,“ přirovnává k čerstvé evropské šampionce z Polska.
Amerika? Musí jít po trenérech
„Lurdes má neskutečný dar, vydrží tři rychlé čtvrtky, i když ještě tolik netrénuje. Je to diamant, který se musí opatrně brousit a nesmí se udělat žádný špatný zářez,“ hodnotí.
Mohl by být špatným zářezem zvažovaný odchod na americkou univerzitu? „Pokud jí to tam táhne, ať klidně jde, ale musí si vybrat dobrou školu. Umějí tam trénovat, Sydney McLaughlinová také vzešla z univerzity,“ připomíná světovou rekordmanku na čtvrtce překážek.
„Takže to určitě jde, ale musí jít po trenérech, domluvit se, aby jí hned nenaložili. Už teď dokázala tolik, že je třeba smeknout, lidé ji budou nosit na rukou. Na druhou stranu část společnosti je u nás stále někdy i rasistická, to by v Americe nemusela řešit,“ dodává Helceletová.
