Článek
Zpočátku šampionátu to tak nevypadalo. První dva dny se slunce schovávalo za mraky, na ploše i na tribunách bylo příjemně a večerní vítr občas donutil si vzít i teplejší oblečení.
Zatím poslední mrak nad Tegu byl však viděn v neděli večer. Od té doby slunce praží naplno, což pocítily zejména sedmibojařky, které mohly závidět víkendový chládek desetibojařům.
Marně hledali stín
„Hlavně na výšce nás nechali v tom vedru pěkně vytrápit,“ posteskla si jediná Češka v soutěži Kateřina Cachová. „Moc jsem nechápala, že tam nebyl ani jeden deštník, také se nebylo kam schovat,“ popisovala. I hledání stínu přes poledne bylo nadlidským úkolem. „Žádný tam nebyl, i stříšky měli prosklené. Tak jsme na ně dávali ručníky, ale moc to nepomáhalo,“ líčila.
Britská sedmibojařka Jessica Ennisová se chystá ručníkem přikrýt hlavu před ostrým sluncem.foto: Reuters/Kai Pfaffenbach
I jinak teplomilný výškař Jaroslav Bába s vedrem bojoval. „Mám radši sluníčko než mraky, ale tohle bylo fakt peklo,“ oklepal se po kvalifikaci. V úterý výheň vydržela i do začátku večerního programu. „Když jsem v půl šesté přišla na stadión, byl to s prominutím hnus. Udělala jsem krok a hned si brala ručník, abych utřela pot,“ říkala tyčkařka Jiřina Ptáčníková.
Bába namáčel ručník
Jediným příjemným ochlazením tak pro atlety byly nachystané sudy. „V jednom byl led a ve druhém studená voda, tak jsem si do nich vždycky aspoň ručník,“ popisoval Bába. „Ale v tomhle vedru i ten led rychle roztaje a voda je za chvíli teplá," posteskla si Špotáková.
Atleti si tak musejí řádně hlídat pitný režim. „Ale nejde o objem, chce to spíš pít kontinuálně a po menších dávkách, aby se tělo najednou nezatížilo,“ radí lékař české výpravy Petr Sikora.
