Teď je šťastná s Emilem. Železný vzpomíná na mimořádnou osobnost Zátopkové

Zatím jsem se s ostatními neviděl, protože dnes máme volno, jen jsem jim tu zprávu rozeslal. Ráno mi to volal syn, že Dana umřela, všichni z toho budou smutní. Byla velkou osobností, nejen z hlediska sportu, ale hlavně z toho lidského pohledu. Zpětně se mi vrací spousta vzpomínek, s tátou byli dobří kamarádi… Byla opravdu mimořádná, lidí s takovým charakterem je málo.

Opravdu byla výjimečná. Umřela v 97 letech, ale mozek měla ve věku snad čtyřiceti let. Pamatovala si úplné detaily, když jsme se bavili, úplně jsem žasnul. Pro mě to byly mimořádné chvíle, znal jsem ji odmala, i když si nepamatuju, kdy jsme se potkali poprvé, určitě přes rodiče, které dobře znala. Ale věřím, že teď už je šťastná, že je s Emilem.

Určitě. Dana vždycky byla trochu v Emilově stínu, ale přijala to, o Emila se moc hezky starala. Pamatuju si, že když jsem přiletěl do Chile, kde atletika není moc známá, tak všichni věděli, kdo je Zátopek. Dokázal něco mimořádného, vyhrát pět, deset kilometrů i maraton na jedné olympiádě, už nikdo nedokáže, takové osobnosti jsou v historii zapsány navždy.

Tam jsem nebyl, moc na ty organizované akce nechodím, ale chodil jsem za Danou do nemocnice. Naposledy před Vánoci, než jsme letěli na soustředění, teď trochu lituju, že jsem se tam ještě nestihl zastavit později. Ale vždycky jsme si hezky povídali, myslím, že byla ráda.

To je pravda. Jeden z prvních kvalitních, hodil jsem s ním pak československý rekord, teď už ani nevím, jestli dorostenecký nebo juniorský. A pak jeden dřevěný na památku.

Hlavně o lidech jsme se bavili. Měla hodně ráda Víťu Veselého, říkala, že hází podobně jako já, moc mu fandila. Ale to každému z oštěpařů, ona byla fakt mimořádná, s ní se člověk nikdy nenudil. Naopak jsem vždycky koukal s otevřenou pusou a styděl se něco říct. Z ní sálalo tolik energie a dobra, smyslu pro čest i zábavu… Neuvěřitelné.