Článek
Je pro vás představa jedenácti výher v řadě hodně lákává?
Jedenáctka je hrozně hezké číslo. To jsem říkala už po nějakém šestém vítězství, že bych to na ni chtěla dotáhnout. A vidíte to startovní číslo? (ukazuje na 287 na svých zádech - pozn. red.) Tak 52,87 by byl ve finále skvělý čas.
Semifinále jste zvládla stejně jako rozběh s nevídanou suverenitou...
Abych řekla pravdu, nechtěla jsem běžet takhle rychle. To tak nějak samo, ale cítila jsem se mnohem líp než v pondělí. Určitě je to tím, že byl už večer a to závodím mnohem líp než ráno, jsem zvyklá z mítinků běhat v těchto hodinách. Běžela jsem opravdu lehce.
To zní, jako byste ze svého výkonu byla až překvapená.
Překvapuje mě to hodně. Opravdu jsem na tom dobře, ve finále se budu soustředit sama na sebe a věřím tomu, že můžu běžet hodně rychle.
Opět jste pošetřila síly?
Poslední stovku jsem neběžela na plný plyn, potom jsem se dívala na tabuli, jak to vypadá.
Vaše semifinále vypadalo opticky slabší a nakonec z něj postoupilo pět překážkářek.
Překvapilo mě to, ale často to tak bývá, že ty silnější nakonec běží pomaleji. Tak doufám, že se soupeřky trochu vydaly, když musely bojovat.
Vyřazení olympijské vítězky Anťjuchové vás asi nepřekvapilo.
Já říkala už předem, že nepostoupí a měla jsem pravdu. Nevypadala tu vůbec dobře.
Fandil vám i Lukáš Melich, který se vracel z vyhlášení kladivářů.
To mě docela povzbudilo. Zakřičel na mě: „Super!" Hlavně prospívá, když ho člověk vidí s tou medailí, snad mě to taky nakoplo.
Nekoukala jste spíš po zlatu Poláka Fajdeka?
(směje se) Kdepak, já koukala na Lukáše, s ním se znám.
Vaše ramena zdobily samolepky v českých barvách, to je novinka?
Vzala jsme si je teď na semifinále. Já je měla s sebou už vloni na olympiádě, ale tam jsem na ně zapomněla, tak jsem si je vzala až teď.