Článek
Ani trochu jste nepolevili s ohledem na nejistou letošní sezonu?
Vůbec, jedeme pořád stejně. Teď se uvolnilo, že můžeme chodit na stadion, to je pro nás velká výhoda. Sice se závody ruší a přesouvají, ale atletika je naše zaměstnání a nechceme házet málo. Určitě nebudu jenom ležet s nohama nahoře. Navíc to teď vypadá, že by u nás mohly být závody hned, jak to bude možné, což je pro nás taky velká vzpruha.
Nestihl jste odletět na tradiční soustředění v Jihoafrické republice, což se nakonec ukázalo jako štěstí v neštěstí.
Je to tak. Končil jsem na Dukle a musel si vybírat dovolenou, takže jsme letenky posouvali na úterý a od pondělí už se nedalo letět. Což bylo dobře, protože bychom si udělali velký výlet zbytečně a hned se zase museli vracet.
Kde jste trénoval techniku, když byl strahovský stadion zavřený?
Máme takovou loučku, kam jsme chodili házet a nebyli v kontaktu s ostatními. Trénovali jsme po dvojicích, některé tréninky jsem absolvoval i s rouškou, což bylo hnusné, přišel jsem si jako při vysokohorské přípravě. (úsměv) Teď už je to super, nejvíc mi ale chybí regenerace, ta by byla po trénincích třeba. Máme aspoň nějaké vlastní regenerační prostředky, jako jsou lymfodrenážní kalhoty, válce…
Jistě vám chybí i posilovna, kde jako koulaři trávíte hodně času.
Je pro nás důležitá, tak jsme zkoušeli házet aspoň těžkými kameny nebo medicinbaly o zeď, abychom nechřadli.
Jak jste nesl postupné rušení velkých soutěží, od olympiády po mistrovství Evropy?
Do Tokia jsem se těšil, teď se to těšení o rok odkládá a doufám, že se situace uklidní. S Evropou už jsem teď byl pesimistický, moc bych si přál, aby se aspoň u nás povedlo udělat pěkné závody.
Tomáš Staněk ve finále MS v Dauhá.
Závodit by se mohlo už v květnu. Vítáte to, i když doma nemáte konkurenci?
Určitě, to je super zpráva. Doteď jsme jen poslouchali, co nemůžeme, teď je světlo na konci tunelu, že by se život mohl vracet do normálu. I když to bude s míň lidmi, pořád tam pojedu jako na závod, nastavím si v hlavě, že chci hodit daleko, to je jiné než trénink.
Po zimním návratu k trenéru Stehlíkovi aspoň máte teď víc času na techniku.
Z toho pohledu je to dobře, protože halová sezona byla šitá horkou jehlou. Pár závodů se nepovedlo, i když jsem předvedl i 21,86. Ale bylo to hektické, měnil jsem středisko, teď jsem se zabydlel na Strahově, pracujeme na té technice a všechno je v pohodě.
Jak jste jako společenský typ snášel omezení v osobním životě?
Místo návštěv za námi chodila rodina, byl jsem víc s našima, bráchou a přítelkyní, takže jsem nestrádal. (úsměv)
