Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Však při třetím pokusu o deset centimetrů výše už její početný fanclub zvedal ruce nad hlavu, i trenér Štěpán Janáček se začínal radovat, vždyť Švábíková už byla za laťkou. „Pamatuju si, jak jsem za ní a drží tam. V ten moment jsem ji škrtla asi hrudníkem a nevydržela,“ zalitovala.
Úspěšný skok by z pohledu medailí nic neřešil, tři nejlepší překonaly i další výšky, ale dojem z finále by Švábíkové vylepšily. „Čtvrté místo za 468 by bylo sladší,“ věděla.
Mezi pokusy často očima zamířila ke skupince svých blízkých na tribuně, nešli přehlédnout ani přeslechnout. „Měla jsem tu fakt úplně celou rodinu, i babičku s dědou, za to jsem moc ráda,“ přiznávala.
Ani její přítel Ondřej Kopecký nemohl chybět, byť si před zraněním představoval, že ve stejnou dobu se bude prohánět na ploše s dalšími desetibojaři.
„Oba jsme vrcholoví sportovci a víme, jak bolí, když tu nemůžete závodit. O to víc si cením, že mě přijel podpořit. Já jsem rodinný typ, navíc s Ondrou přijela na tajňáka i ségra, což jsem předtím netušila. Obě jsme emotivní a rády to prožíváme spolu,“ cenila si překvapení na tribuně. Alespoň část rodiny nebude chybět ani na tribunách Stade de France při olympijských hrách, k nimiž teď bude směřovat příprava bývalé juniorské mistryně světa.
