Článek
Cíl je u obou sportovců stejný, vrhnout kouli co nejdál. Provedení se ale pochopitelně v mnohém liší. Staněk si musel zvyknout na to, jak dodat kouli potřebnou energii, aniž by u toho využil spodní část těla.
„Je to diametrálně jiné. Jsem zvyklý využívat celé tělo, najednou mě někdo přikurtuje ke koze. Člověk musí přehodnotit, jak to udělat, aby koule letěla co nejdál,“ popisoval Staněk způsob, jakým je zvyklý vrhat kouli jeho kolega Kisý. Toho čeká už šestá účast na paralympiádě. Z té poslední si dokonce přivezl bronz a nejlepšímu českému koulaři byl tak zdatným trenérem.
Tomáš Staněk si vyzkoušel, jak vrhají kouli paralympionici.
„Zatím má obrovský rezervy, ale věřím, že se to zlepší,“ vtipkoval Kisý. „On se při odhodu zaměřuje na spodní část těla. My na horní část, tedy ruce, ramena, šíje. V tom je to hodně jiné. Na druhou stranu oba máme v ruce kouli a snažíme se ji hodit co nejdál,“ dodal paralympionik.
Oba sportovci strávili čas také v posilovně. Společný trénink trval přes hodinu a zapadl do koncepce motta Českého paralympijského výboru „Stejní, ale jiní“. V jeho rámci si budou olympionici ještě před startem olympijských her v Paříži chodit potrénovat se svými paralympijskými kolegy.
„Exhibičně je super, když se ty sporty propojí do jednoho,“ ocenil Staněk po tréninku s Kisým. „Široká veřejnost má v tomhle zastřený pohled. Jde o to dostat mezi lidi, že existují lidé s handicapem, kteří mohou sport vykonávat. Ve světě už se to mění a i my se potřebujeme posunout dopředu. Ještě dva tři roky zpátky jsme v podstatě byli zájmovou činností a neměli žádné zázemí,“ vysvětluje Kisý.
Atmosféra byla jinak ale velmi uvolněná. Kisý si za pomoci Staňka dokonce vyzkoušel i klasický vrh koulí. Olympionik zase našel na způsobu vrhu paralympioniků jednu výhodu. „Nemusím si chodit pro kouli, to se mi líbilo,“ pousmál se. „A nosej ti i pití. Akorát je blbý, když se ti chce na záchod,“ skočil mu Kisý do řeči.
