Článek
Těší vás, že už koncem února máte jistou olympiádu?
Já to ani nevěděl. (směje se) Je to dobré, ale pro mě není cíl splnit limit. Rozhodně nechci být ten, kdo jen plní limity a tváří se, že je super být na olympiádě. Mé cíle jsou trochu jinde, v kouli musí být, abych byl trochu konkurenceschopný. Nedá se bouchat do hrudi za 20,50.
Ukázala vám halová sezona, že jste ke špičce zase o něco blíž?
Je vidět, že se blížím. Některé pokusy byly kvalitní, ale samozřejmě jsem měl zdravotní limitace. Začátkem roku jsem si natrhl bok, teď před Madridem při posledním tréninku jsem si ještě trochu trhnul zaďák, ale naštěstí ho tolik nepotřebuju. Ale ani jsem nešel na sono, nebylo to nic vážného.
Český koulař Tomáš Staněk při mítinku Czech Indoor Gala.
Z posledního mítinku Světové halové tour v Madridu jste asi odjížděl rozmrzelý. Posledním pokusem vám Chorvat Mihaljevič sebral výhru v celkovém hodnocení, a tím i 20 000 dolarů, v součtu s odměnou za umístění na mítinku skoro půl milionu korun.
To mě naštvalo hodně, stejně tak to, že jsem pořádně netrefil ani ten pokus 21,54. V rozcvičování jsem hodil 21,90 a pak jsem začal moc chtít. Chce to čas a víc tréninku, přece jen pod staronovým trenérem Petrem Stehlíkem jsem dva a půl měsíce. Takže se nedají dělat úplně zázraky. Ale já čekal, že mě Mihaljevič přehodí, s mým štěstím…. Bylo to celkem nepříjemné, jako když mě přehodil Žunič na mistrovství světa v Londýně o pět čísel a získal bronz.
Halová sezona vám po odložení mistrovství světa teď končí.
Jsem za to rád. I tady se ukázalo, jak mě ta cesta z Madridu vyšťavila. Usnul jsem po jedné hodině, vstával v pět a v půl deváté večer přijel do Ostravy, takže celkem dobrý výlet. Dnes jsem taky skoro nespal, to cestování mě udolalo.
To vás vítězný výkon v Ostravě 21,18 metru musel potěšit na to, v jakém jste byl rozpoložení.
Trošku jsem se srovnal. Chyběl hec a dynamika, bylo to pomalé, unavené. Tak jsem aspoň se vztyčenou hlavou ukončil halovku a těším se na léto.
Takže vás roční odklad halového mistrovství světa ani tolik nemrzí?
Je to půl na půl. Na jednu stranu to je blbé, protože formu jsem měl dobrou a technika se začala chytat. Na druhou stranu musím říct, že dlouhé lety moc nemám rád a do Číny je to opravdu dálka. Co se dá dělat, koronavirus je koronavirus.
Na soustředění pak vyrazíte opět do Jihoafrické republiky, i když se vám tam po několika zraněních už nechtělo.
Musíme udělat nějaké změny. Jídlo si tam budeme objednávat na oběd, protože mi přijde šílené odtrénovat a potom ještě stát u plotny. A regeneraci budu mít taky trochu jinou. Mně se tam trénovalo vždycky dobře, ale problém byl vždy v tom, že nefungovala regenerace. A na tak dlouhém soustředění se nějaké zranění přihodí. Je potřeba mít vše pod kontrolou, abychom to eliminovali.
