Článek
Řím (od našeho zpravodaje) – Místní stadion zná z Diamantových lig. „Sedne sem jak zadek na hrnec, i ty okolní borovice. Je hezké, že máme možnost závodit na největších stadionech na světě,“ cenil si. Jenže do Říma se nepřijel kochat, ale obhajovat evropský bronz. V nelehké sezoně, kdy ho zraněné tříslo pustilo do závodu až při evropské kvalifikaci. Ale zvládl ji s přehledem.
Hned v první sérii poslal kouli na 20,53 m, což sice nebyl kvalifikační limit (20,70 m), ale dostatečná vzdálenost, aby už nemusel v dalších pokusech plýtvat silami. „Byl jsem rád, že noha vydržela, a snažil se pošetřit energii. Byl jsem hladový po závodech,“ přiznával.
O zraněnou nohu se mohl opřít, i když si ještě nechává rezervu na finálovou bitvu. „Dal jsem do toho tak 70–80 procent,“ odhadoval. Jako jediný se za limit dostal letošní evropský suverén Leonardo Fabbri z Itálie, jinak se zdá být boj o medaile otevřený.
„Ale byl bych opatrný. Také jsem si někdy říkal, že hodím 22 metrů a pak to takové nebylo. Naopak z některých lidí to spadne a můžou být nebezpeční,“ uvědomuje si Staněk a doufá, že v sobotní večer bude na Olympijském stadionu i lepší divácká kulisa.
„Je pravda, že když jsem přicházel, tak jsem si říkal, že na večer ta návštěva nic moc, čekal bych to spíš dopoledne,“ přiznal.
