Článek
Když vás těsně před Zlatou tretrou zastavilo podezření na zánět slepého střeva, plánovala jste trochu ubrat z tempa. Povedlo se?
Po mítinku v Lausanne jsem měla volněji. Jela jsem na svatbu kamaráda pankáče Kykyrýka a brácha slavil narození syna. To byl náročnější víkend, ale pak jsem měla tři dny dovolené v Tisé u Labských pískovců. Tam je nádherná krajina, krásně jsem si odpočinula.
Problém se slepým střevem už vás pak neomezoval?
Ono se přesně neví, jestli to byl slepák, ty příčiny nebyly prokazatelné. Ale už nade mnou stáli se skalpelem a já věděla, že kdyby mi ten slepák vzali, mám po sezóně. To by mě mrzelo po té poporodní dřině. A pak by se třeba zjistilo, že to ani slepák nebyl…
Zdraví vás tedy dva týdny před startem mistrovství Evropy netrápí?
Trochu achillovka, ale to je spíš únavou. V pátek jsem házela hrozně, z toho mě bolí kyčel. Ale to jsou věci, které se dají překonat. Tělo nemládne…
Dbáte teď o regeneraci víc?
Spíš stejně. Když profesionální atletky mají dítě, najednou nemají čas na regeneraci, a jak na ni byly zvyklé, je to pro ně šok. Já na ni tolik zvyklá nebyla, tak mi nechybí ani teď. Zůstalo mi jen klusání před snídaní, to mi rozhýbe achillovky a dostane mě to do pohody.
Pojede s vámi syn na mistrovství Evropy do Curychu?
Já letím v neděli s týmem, v úterý máme kvalifikaci. A večer přijede auto s Lukášem i Janečkem. Auto je sedmimístné, takže spíš takový minibus, přijedou i kamarádi. Vlastně dorazí Bára Ultras a Janeček. A on už je taky Ultras. (úsměv)
Už reaguje, když vás vidí v televizi?
Reaguje dost. Ala na mě moc ne. To spíš, když vidí autobus. (směje se)
