Článek
Eugene (od našeho zpravodaje) - Zažíval tehdy parádní období své začínající kariéry. V Eugene se v roce 2014 stal juniorským mistrem světa, což byl zápis, který úspěchy ověnčenému českému desetiboji ještě chyběl.
„Vzpomínky jsou nádherné. Nejsilnější je ta, jak jsem stál na bedně a hráli českou hymnu. A ve stejný den vyhrála Anežka Drahotová chůzi. pak byla Míša Hrubá ve výšce stříbrná. Tehdy šlo všechno jako po másle,“ vybavuje si.
Byl to vůbec povedený šampionát, na který jen těžko současná seniorská výprava naváže. Sýkora se z tria českých medailistů letos vrátil do Oregonu jako jediný.
Před osmi lety si vysloužil přirovnání k největším desetibojařským personám Robertu Změlíkovi, Tomáši Dvořákovi či Romanu Šebrlemu. A snil, jak se jim přiblíží. To se mu zatím vlivem více okolností nepodařilo, byť si drží stabilní výkonnost, dokázal se kvalifikovat na dvoje olympijské hry a teď i na mistrovství světa.
„Určitě jsem v juniorech myslel, že to dál půjde mnohem snáz. Začaly se objevovat problémy se zády, na které se nabalovaly další potíže,“ vysvětluje. K tomu časté změny trenérů. „Hledal jsem trénink, který mi bude sedět. Přijde mi, že jsem ho konečně našel a něco se ve mně probudilo,“ pochvaluje si spolupráci s Jakubem Uhrem, k němuž přešel na podzim a pod nímž rozvíjí zejména rychlost a cítí na sobě velký progres.
Už chce úspěch
„Je pravda, že velké akce objíždím, ale jen to už mě nebaví, rád bych udělal úspěch, který si někdo zapamatuje,“ předsevzal si před letošními vrcholy v Eugene a na mistrovství Evropy v Mnichově. Ostatně na mistrovství republiky měl desetiboj rozjetý na zisk mezi 8300 a 8400 body, nebýt selhání v tyči. A to by na minulém mistrovství světa znamenalo šesté místo, byť v Dauhá se závodilo v extrémních podmínkách. „Doufám, že letos taková čísla ukážu,“ přeje si sedmadvacetiletý Sýkora.
A jeho tip na vítěze? „Damian Warner. Je mi sympatický, pro mě adept na světový rekord, už loni byl blízko,“ říká na adresu kanadského šampiona z Tokia.
