Článek
Česká oštěpařka Barbora Špotáková si na MS v Pekingu zajistila účast ve finále.
Oštěpařka Barbora Špotáková během kvalifikace na MS v Pekingu.
Barbora Špotáková během kvalifikace na světovém šampionátu v Pekingu.
Ožily vzpomínky, když jste házely ze stejné strany jako při olympiádě?
Bylo to tak, jen teď foukal místy strašně silný vítr do zad. Z té strany je to docela příjemné.
Před závodem jste říkala, že potřebujete nějaký bod, na který se soustředíte, a tady by jím mohla být česká vlajka u střechy stadiónu. Zdálo se, že prvním hodem na ni míříte.
(úsměv) Problém byl v tom, že jsem šla skoro poslední z celé výpravy a z celého oštěpařského pole. A postupně padá nervozita. K tomu začalo strašně foukat a ještě víc mě to rozklepalo. Nervozita totální, svázaný nohy…
Před druhým hodem už jste se uklidnila?
Řekla jsem si, že nejde o život, mám to v paži, tak se musím uvolnit. A vzala jsem si jiný oštěp. Ten, co mě už v sezóně zachránil asi třikrát, starou lítavku, co tam dala Sunette (Jihoafričanka Viljoenová).
V čem je dobrý?
Nevím, ale už hodněkrát jsem s ním letos hodila nejdál. Přitom je to úplně starý, ošoupaný oštěp, kterým normálně nehážu. Potěšilo mě, když jsem ho zahlídla.
V kvalifikaci jste překonala 65 metrů, kolik by vás potěšilo ve finále?
Ta sedmička. Sezónní maximum, aby to bylo 67. Myslím, že je to takový střízlivý odhad. Když mi poběží líp nohy a budu si to moct pohlídat, na 67 metrů se cítím.
Na svůj triumf z olympiády tu zatím navázali jen Bolt a Fraserová-Pryceová…
Nad tím moc nepřemýšlím. Budu se snažit, poperu se o to a myslím, že nereálné to není. Ale musím házet líp než dneska.
