Článek
Co už máte letos za sebou?
Od ledna trénuju naplno. Zhruba srovnatelně jako kdysi před vítěznou olympiádou v Pekingu. Tehdy jsem musela přípravu skloubit s vysokoškolským studiem, nyní s výchovou dvou dětí.
Jak se vám to daří?
Je to pochopitelně trochu složité. Zatímco Darek je pořád se mnou, starší syn Janek je posledním rokem v mateřské škole a není tak snadné ho z ní uvolňovat. Je to dneska vlastně už povinná školní docházka. Takže se zapojují obě babičky, které jsou už v důchodu. Jedna je všude pořád se mnou, druhá se na střídačku s mým partnerem Lukášem stará o Darka. Všichni mě hodně podporují. Asi věří, že můžu ještě něco dokázat. Naštěstí od nikoho z nich neslyším, abych se na atletiku už vykašlala. To by mě zřejmě dost nahlodalo.
Kdy vás čeká první závod?
Začátkem června na Diamantové lize v Římě. Tam jsem začínala před pěti lety i po Jankovi. Mám to tam ráda. Pro mě je velká výhoda, že si mohu vybírat, kde budu házet. Pro mého manažera není problém zařídit, aby mě vzali tam, kam chci já.
Počítáte v červnu i se Zlatou tretrou v Ostravě?
Asi ne. Tam se mi bohužel téměř pokaždé zatraceně nedařilo. A pokud si dobře uvědomuju, její termín je blízko Diamantové lize v Lausanne. Letos nemám v plánu tak velký počet mítinků jako dřív, už nevydržím tolik jako za mlada. (úsměv).
S návratem po mateřské dovolené už ale zkušenosti máte...
To ano. Už je to ale víc než pět let. Tehdy mi bylo dvaatřicet, teď už skoro třicet osm roků. To je docela podstatný rozdíl. I tak věřím, že se mi návrat zase povede, byť cíle mám malinko skromnější než tehdy. Prozrazovat je raději nebudu, ale doufám, že budu zase házet daleko.
Co vás vlastně u atletiky drží?
Oštěp mě pořád hrozně moc baví. A věřím, že mi to zase půjde. Jsem přesvědčená, že mám pořád na to, abych ještě dobře reprezentovala. Atletika je pro mě svým způsobem taková droga. A obrovskou motivací je pro mě samozřejmě možnost probojovat se na olympiádu v Tokiu v příštím roce.
V Česku vám vyrostla konkurence. Jak vnímáte, že vaše reprezentační kolegyně Ogrodníková pronikla do světové špičky?
Já to vítám, přestože na to nejsem z minulosti zvyklá. Vzájemné soupeření nám ale může oběma prospět. Náš souboj na červencovém mistrovství republiky v Brně bude pro diváky určitě zajímavý. A při vrcholných akcích může být výhoda, když budeme v závodě dvě krajanky.
Je pro vás problém, že letošní mistrovství světa v Dauhá začne až 27. září, což je oproti minulým rokům nezvykle pozdě?
Vím, že to hodně atletům dost vadí. Já to ovšem zatím moc neřeším. Teď se soustředím hlavně na to, abych dobře vstoupila do sezony a předvedla solidní výkony. Teprve pak budu přemýšlet o dalším.
Vedete k atletice i vašeho staršího synka Janka?
Sportuje, ale dal přednost gymnastice. Běhá sice dobře a rád, ale jen kolem baráku. Organizovat si nic nenechá. Gymnastika ho baví, asi i proto, že má v oddíle dobrého trenéra. Dá na něj víc než na přechytralé rodiče. (smích). My jsme ale hlavně rádi, že mu sport není cizí.
