Článek
Prolomila jste prokletí Městského stadionu? Už to není pohřebiště, jak jste to tady nazvala před pěti lety?
Dneska to nebylo pohřebiště. Ale opravdu jsem k tomu podnikla kroky. Měla jsem mentální koučink, abych si nepřipouštěla, že se mi tu nedařilo. Vzala jsem si s sebou nějaké věci. Normálně jsme si vygooglila, jak na to, aby člověk odehnal negativní. Připravila jsem se po všech stránkách.
Co jste si nabalila?
Nebudu to prozrazovat, ale to si najdete, čím se vyhánějí negativní energie. Je to stejné, jako když to chcete udělat doma. Můžeme tomu říkat talismany. A mám i dva plyšáky od dětí. Janeček mu šel domluvit, aby mi přál a přinesl štěstí. Připravila jsem si i takové okultní věci (úsměv). Hlavně mě ale tři týdny nebolí achilovky a mám ze sportování zase radost. Když člověk nemůže chodit, tak je to na pytel. Já to vždycky ještě nějak zlomím, ale když můžu běžet, tak je to na mě vidět a je to vidět i na metrech. Až jsem překvapená, jak to bylo daleko.
Barbora Špotáková mohla být se svým výkonem spokojená
Jaký byl mentální koučink?
Měl mě zbavit těch starých nánosů. Měla jsem tu úplně hrozné závody a chtěla jsem to z hlavy dostat. Prostě si nějakou minulost vůbec nepřipouštět. To je hrozně důležité. Nejen ve sportu. Aby člověk uměl jít dál, měl by umět zapomenout na staré křivdy.
Vyhrála jste tady po osmi letech...
To jsem nečekala. Mám obrovskou radost. Stejnou, jako když jsem vyhrála mistrovství světa. Ostatně Zlatých treter mám míň než titulů mistra světa.
Máte třetí, ne?
Myslím, že druhou ne? Třetí? Tak se to vyrovnalo.
Barbora Špotáková po svém pokusu
Vyhrála jste prvním pokusem, hodně jste se na něj soustředila?
Jo, krásně jsem se na to zkoncentrovala. I Honza Železný mi ho chválil. Hned jsem si řekla, že všechny věci, které jsem si připravila, fungují. Děkovala jsem v duchu paní, která mě na to připravila. Hlavně jsem ráda, že jsem dokázala, že to i s novým trenérem funguje. Mám dvě děti, a to je fakt fofr. Kolikrát přemýšlím, jestli to má ještě smysl. A že to smysl má, jsem ukázala. Že to není úplně špatný. Hlavně děkuju pořadatelům, že to uspořádali, patří jim obrovský dík, protože to nemají jednoduché v dnešní době.
Jaká byla soutěž po vašem prvním hodu?
Trošku mi to připomnělo rok 2008, kdy jsem 13. září hodila svěťák prvním hodem a tím jsem soutěž zmrazila, protože všichni čuměli. A je to i skoro stejný termín, září mám ráda. Už není vedro, netrápí mě alergie, podzim jsem vždycky měla ráda, zase se to ukázalo.
Takže vám Tretra na podzim vyhovuje?
Z mého pohledu Tretře sluší září.
Byl to jiný mítink i díky tomu, že tu nemůže být plno?
Je pravda, že to je trochu jiný mítink. Všichni tady, i pořadatelé, jsou takoví pokornější. My atleti jsme zase hrozně šťastní, že můžeme závodit s diváky. Že u nás České republice to jde. Jsem ráda, že to jde, protože se fakt nemůžeme pořád bát. Mě se tak nelíbí to zastrašování. Nejsem toho příznivkyní a jsem ráda, že lidi přišli a že prostě žijeme. Bohužel ten hlavní proud je jinde a ten nás drtí. Ale je důležité, jak to řekl i Honza Železný, nenechat se tím semlít, a když to jde, tak závody uspořádat. A třeba s velkými omezeními. Děkuju za to, fakt.
Tretru jste přežila ve zdraví, do Kladna pojedete házet?
Těším se a můžu potvrdit, že na akci Kladno hází budu 16. září závodit. Achilovky jsou dobré, je to skoro můj domovský stadion, tak to tam bude taková rozlučka. Moc se těším, ale takové, jako tady, to nebude.
Fanoušci vytvořili bouřlivou kulisu?
Na mě, když to tu bylo úplně plné, tak to bylo až moc. Kolikrát až moc svazující. Dneska přišli jen fajnšmekři a to bylo super.
Ukázala jste jim nejlepší výkon za poslední tři roky...
No jasně. Osobák po Darkovi, takže by se slušela nějaká oslava. Ale až po Kladno hází. (smích)
