Článek
V letošních světových tabulkách takový výkon nestačí ani na první třicítku, ale vaším cílem je zlepšovat se postupně.
Jsem spokojená, celkově ty závody byly velmi příjemné. Konečně i příjemná teplota, cítila jsem se dobře. Ale hlavně při rozcvičování, škoda, že jsem nechytla hned ten první pokus. Myslela jsem, že byl daleko kratší, proto jsem úmyslně přešlápla, i když to prý bylo přes 59 metrů. Ale s hodem za šedesát jsem spokojená, je to úleva, i když pořád je tam velká rezerva. Přesně takhle se chci postupně zlepšovat, pořád jsem optimistická. Mohlo by to uletět dál, ale to si snad šetřím na důležitější závody.
Hned v pondělí vás čeká na Julisce Memoriál Josefa Odložila…
Doufám, že by to mohlo být zase trochu lepší. Už jsem se tam několikrát chytla, přidat zase nějaký centimetr by mi stačilo. Budu ráda, když ten závod přežiju ve zdraví a zase budu moct pokračovat dál.
Jaro máte poměrně nabité závody, vyhovuje vám to?
Vždycky si říkám, že jo, ale pak když jedu na závody a jsem nervózní, tak se sama sebe ptám, jestli to mám za potřebí. (úsměv) Je toho dost, ale chci dávat i takový příklad, že se nebojím závodit, i když mi to tolik nejde. Tak to má být, když atlet trénuje, má pak i závodit. Já se to nebojím ukázat ani v tomhle věku a věřte, že to je dost těžké. Při prvních závodech jsem byla v dobrém srabu, to jsem fakt nechytala vůbec. Ale já závod nevzdávám nikdy, doufám, že si mě takhle lidi budou jednou pamatovat. Nikdy jsem nic nevzdala, tak to nemůžu vzdávat teďka. Chci to zase dotáhnout důstojně. Právě to ukazuje největší závodníky, že i když se jim nedaří, nevzdají to.
Je pro vás těžké se i nahecovat na menším závodě bez špičkových soupeřek?
Tady bylo blbé, že jsme měly začít, ale pak se to o čtvrt hodiny posunulo. Odhodily jsme pokusy a čekalo se na televizi. Ale člověk se musí vypořádat se vším. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
V Plzni zároveň vrcholil projekt Atleti spolu, jehož po celé republice účastnilo přes 22 tisíc atletů.
Trochu mi v programu ten závod neseděl, docela jsme hodně trénovali, tak jsem závodila z plného tréninku. Ale byla jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit, podpořit tenhle projekt. Je fajn, že mladí si zazávodili se Špotákovou, že nás je tolik a atletika žije.
Vaše soupeřky začaly sezonu poměrně zostra, na jaké metry byste se během ní chtěla dostat vy?
Sezon, kdy holky házely v květnu daleko, jsme zažili už hodně. Ale většinou jim to pak už tolik nejde. Možná se na to může člověk trochu spoléhat. (úsměv) Házejí fakt daleko, ale nevěřím, že by jim to mohlo tak dlouho vydržet. Maria (Polka Andrejczyková) se teď ztratila, taktiky jsou různé, ale já musím myslet hlavně na sebe a věřit, že to bude lepší. Ohlížet se na soupeřky mi nedává smysl.
