Článek
I když svůj čas občas složitě dělí mezi trénink a rodinu se svými dvěma syny Jankem a Darkem, na konci října vyrazila do Karlových Varů na akci Českého olympijského výboru sbírat co nejvíce informací o Tokiu. „Řekla jsem si, že když tu olympiádu beru vážně, tak se vším všudy a je třeba se začít motivovat a soustředit,“ vysvětlovala.
K tomu se seznamovala s dalšími českými olympioniky a jako hravý typ je tahala na hřiště. „Hned jsem rozpoutala nohejbal, bohužel nebyla volejbalová síť, tam by se mohlo zapojit ještě víc lidí,“ usmívala se. „Ale je super, že jsme se mohli poznat, v olympijské vesnici už je každý soustředěný na svůj závod,“ líčila účastnice čtyř olympiád.
Pátá bude její poslední a už při mistrovství světa v Dauhá prohlásila, že neplánuje ani další světový šampionát. A tak pro Špotákovou začíná zřejmě poslední ostrá příprava.
„Sportovat budu pořád, ale je jasné, že olympiáda je nejvíc. Takže trochu nostalgie tam je, ale nechci nic podcenit, jdu do přípravy na maximum, jsme tak nastaveni celá rodina. Bereme to jako takovou misi,“ vysvětluje.
Po sobotním vyhlášení Atleta roku vyrazí na soustředění do rodného Jablonce nad Nisou. „Ale udržovala jsem se pořád, nemůžu úplně přestat. Jen do posilovny jsem dlouho nepáchla, nechtělo se mi zvedat ocel,“ přiznávala Špotáková, které ve skupině Rudolfa Černého ubyla velká domácí soupeřka, když Nikola Ogrodníková zamířila pod křídla Jana Železného.
„My se moc nepotkávaly, ale je možné, že trenér teď bude mít víc času, jak občas něco řešil pro Víťu (Veselého) s Nikolou. Jako za starých časů, budeme s Rudou to zdravé jádro,“ těší se.
