Článek
Snový start trenérské kariéry? „Určitě,“ směje se 37letý bývalý koulař. „Oba za mnou přišli sami, ne každému se takové věci poštěstí. Taky je to ale velká zodpovědnost mít atleta na nejvyšší úrovni,“ připomíná Tylče.
Jeho trenérský osud byl přitom v zimě ohrožený. Staněk se kvůli absenci tréninkových parťáků rozhodl vrátit do skupiny svého bývalého kouče Petra Stehlíka a Tylče měl mít schůzku na vedení Dukly, co dál. Jenže den předtím mu zavolala Špotáková.
Barbora Špotáková v Kladně.
„Mělo se řešit, jestli by vznikla nějaká nová skupina, protože smlouvu na Dukle jsem měl do podzimu, ale už k tomu nedošlo. Ozvala se za pět minut dvanáct,“ kvituje Tylče.
Vzniklo netradiční spojení. Zkušená a úspěchy ověnčená oštěpařka a trenér, jenž s oštěpem měl minimální zkušenost jako závodník a nulovou jako trenér, navíc o rok mladší. „Ale my se známe už od juniorských let, kdy jsme se potkávali na Dukle. Tak jsem se toho nebál, nějakou představu, co by mohlo fungovat, jsem měl, ale samozřejmě nová disciplína byla výzva,“ ví.
První společný test zvládli. V Kladně Špotáková zahájila sezonu velmi dobrým výkonem 63,69 m, s Tylčem během závodu rozebírala své pokusy. „Měla trochu problém s achilovkou, na tréninku do toho neboucháme takové pecky, tak jsem chtěl, aby si při závodě něco neudělala a přehodila šedesátku. S tím jsem hodně spokojený,“ neskrýval.
Odkladem olympiády získali rok navíc, aby vzájemnou spolupráci vyladili až k tokijskému vrcholu. „Teď nechci tolik tlačit na pilu, abych z Báry vyždímal ty nejlepší výkony. Je třeba ji udržet v dobré náladě, aby házela slušné metry, zůstala zdravá a měla dost energie pak do té olympijské sezony,“ říká Tylče.
