Článek
Jak jste se cítila před finálovým závodem?
Byla jsem sebejistá. Cítila jsem se dobře. Formu jsme ladili dlouho, hrozně jsem si přála, aby to vyšlo právě na mistrovství světa. Dvojité posunutí českého maxima je pro mě takovou třešničkou na dortu.
Uklidnil vás váš první pokus, v němž jste poprvé překonala český rekord?
Ne. Byla jsem si vědoma toho, že se všechno může změnit v průběhu závodu.
Věřila jste, že můžete překonat hranici 67 metrů?
Ano, doufala jsem, že můžu hodit přes 67 metrů. S technikou úplně spokojená nejsem, stále je co vylepšovat. Když si nevěříte, nemusíte ani k závodu nastupovat, protože nikdy nevyhrajete.
Měla jste na to podmínky?
Podmínky byly dobré, trošku se točil vítr, ale na to se člověk nemůže vymlouvat.
Poslední pokus Němky Obergföllové vás málem připravil o vedení, co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Říkala jsem si, že kdyby mě přehodila, dala bych do posledního pokusu všechno a byla bych si jistá, že se vrátím do čela. Proto jsem ani nebyla oblečená a pořád se soustředila na pokračování závodu.
Po vítězství na mistrovství světa se stanete mnohem známější. Jste připravena na publicitu?
Ne, to vážně nejsem. Mně se o tomhle úspěchu zdálo, byl to můj sen. A teď je to skutečnost...
Můžete se ještě zlepšit?
Vždycky je co zlepšovat. Tu techniku zjeména. Příští rok je olympiáda a já věřím, že můžu házet ještě dál. Co víc říct, je to nádhera!
