Článek
A tak trpělivě vysvětlovala a ukazovala správné pohyby u odhodu Matyáši Novákovi, který absolvoval teprve své druhé oštěpařské závody v životě. Přitom sportovní zkušenosti už má bohaté. Je totiž elitním skokanem na trampolíně, majitelem osmi domácích titulů. Jenže zlákala ho zcela odlišná disciplína.
„Vždycky jsme si s tátou něčím pohazovali, tak jsem si chtěl zkusit, jak by mi to šlo,“ vyprávěl Novák. Jeho tatínkem je herec a principál souboru Cirk La Putyka Rostislav Novák, potomek loutkařského rodu Kopeckých.
A tak měl Matyáš blízko k akrobacii odmala, však v představeních La Putyky sám účinkoval. Ke Špotákové se dostal právě přes svého tatínka. „Rosťa chodil na Přípotoční o dva ročníky výš, tak se známe. V kontaktu jsme byli delší dobu, jen se nám to nedařilo sladit, ale od ledna spolupracujeme,“ vypráví Špotáková.
Hned v prvních závodech se Novák dostal za 50 metrů, což je na premiéru velmi slušný počin, ale nejlepší jeho vrstevníci házejí pochopitelně o dost dál.
„On je zajímavý typ, něco v sobě má. Jen je nedotčen atletikou, takže ho učím základy, což je v osmnácti letech zvláštní. Ale posouvá se hodně,“ chválí trenérka. „Navíc je šikovný na všechno, což je pro oštěpaře důležité,“ doplňuje.
Na Dukle si Špotáková vybudovala zatím pětičlennou skupinu mladých oštěpařů. I když se zatím neblíží metrům, které sama házela, má radost z každého jejich zlepšení.
„Nebráním se ani dalším kolem 17 a 18 let, kdy by se mělo začít speciálně s oštěpem, ještě bych kapacitu měla,“ ujišťuje. Jen platí její předsevzetí věnovat se po kariéře víc rodině, s níž chce trávit odpoledne.
Se skupinou ale už byla na soustředění v Itálii. „To bylo bezvadný, pracovali, ale je to pro ně nové. Když do toho vletíte, má to občas opačný efekt. Často se u trenéra specialisty první rok spíš zhoršíte, až pak to bývá lepší,“ popisuje.
Barbora Špotáková při loňském loučení se Zlatou tretrou.
A díky svěřencům si ještě prodloužila kariéru. „Napadlo to (svěřenkyni) Anetu. Já už si přitom jen tak pohazuju, z rozběhu vůbec, i tady jsem závodila z voleje, z radosti z pohybu,“ vysvětlovala v Domažlicích, proč navlékla ve druhé nejvyšší klubové soutěži dres Spartaku Praha 4 a zapsala vítězný výkon 52,30 m.
„Byl to šílený nápad, dva měsíce mě bolel kotník, že jsem nemohla ani chodit. Tak jsem jako stará bába vděčná, že teď můžu běhat, vím, že to není samozřejmost,“ přiznává Špotáková, která konec vrcholové kariéry ohlásila po předloňské sezoně.
Minulý rok ještě absolvovala neoficiální rozlučkové turné po Zlaté tretře a mistrovství republiky, i s velmi omezenou přípravou dokázala opět přehodila šedesátkou.
Teď už se věnuje více běhu, volejbalu, kolu, zakope si se svými dvěma syny, kteří se věnují fotbalu… „Dělám věci, které jsem dřív sportovně nemohla,“ pochvaluje si. Proto závodit plánuje spíše jen na ligových závodech, ani mistrovství republiky ve Zlíně v programu nemá.
A z titulu své nové funkce místopředsedkyně atletického svazu objíždí regiony, kde komunikuje se zástupci klubů či měst a krajů. „To mě hrozně baví. Nechybí mi cesty do cizokrajných zemí. Ale poznávám Česko a kontakt s lidmi mě baví,“ spokojeně hlásí dvojnásobná olympijská vítězka.
