Článek
Jaké byly první vánoční svátky ve třech s dvouměsíčním synem Matyášem?
Zrovna Štědrý večer měl jeden z horších dnů, nespal celý den. Možná na něj dolehlo to očekávání, i když z toho samozřejmě ještě nemá rozum. Takže večer byl trochu protivný, museli jsme večeři odložit, až ho uspíme, ale jinak to bylo hezké.
Fotografie u stromečku v tričkách s nápisem Naše první Vánoce vypadá idylicky.
Ty jsem koupila já, když malý ještě nebyl na světě, tak jsme si udělali fotku. (úsměv)
Zobrazit příspěvek na Instagramu
A dárky si syn prohlédl až po probuzení…
My si s Markem řekli, že teď mu nemá smysl něco nadělovat, když z toho nic nemá, a od příbuzných dostal praktické dárky jako plínky, vlhčené ubrousky, oblečky nebo deku…
Jaký je Matyáš? Spíš klidné dítě, nebo akčnější?
Je hrozně hodnej a klidnej. V noci spí hezky, vstanu za ním jednou dvakrát, z toho mám největší radost, že se můžu vyspat. Obdivuju maminky, které musejí vstávat každou hodinu a pak ještě fungovat přes den.
Už v necelých dvou měsících absolvoval dovolenou u moře, když jste cestu na Kanárské ostrovy spojili se soustředěním vaší bývalé tréninkové skupiny. Jak to zvládl?
Hodně lidí nás od toho odrazovalo. Ale ptala jsem se své gynekoložky i pediatričky, nikdo nám to nezakazoval, i když ani nedoporučoval. Já si říkala, že jak je malý, zvládne to líp než větší dítě, které už neposedí. A to se potvrdilo, celou pětihodinovou cestu tam spal, to bylo až neskutečné, jen při vzletu a přistání jsem ho kvůli ouškům krmila. Zpátky nespal, ale byl hodný, koukal kolem sebe. A tam si to také užíval, nemusel být navlečený, mořský vzduch byl příjemný, i když na slunko k moři jsme ho samozřejmě ještě nebrali.
I pro vás bylo příjemné se zase vrátit do atletického prostředí?
Byla jsme ráda, že se můžu pohnout. Fyzičku nemám, ale začala jsem běhat, vyrazila jsem s Daninou (trenérka Jandová) skupinou na kopce, rovinky i do posilovny a cítila jsem se líp. Navíc Dana nám malého i pohlídala, tak jsme mohli zajít na večeři nebo na kafe v klidu.
Jak dlouho jste měla pauzu od sportování?
Hýbala jsem se skoro celé těhotenství. Do konce šestého měsíce jsem běhala, pak už mi břicho vadilo a otřesy nebyly příjemné. Do konce osmého měsíce jsem chodila na brusle a v devátém už nic, další pohyb až teď na Kanárech.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Poslední roky kariéry vás zlobila achilovka a patní ostruha. Klid pomohl?
Musím zaklepat, ale ten úplný klid prospěl. I na Kanárech jsem říkala, že nepamatuju, kdy jsem běhala takhle bez bolesti. Achilovka se zahojila, ani ostruha není vidět a v tom rekreačním sportu mě neomezuje.
Často si maminky pochvalují, že i díky hormonům po porodu rychleji regenerují…
Něco na tom je. Dřív, když jsem nespala osm hodin, tak jsem byla unavená, teď spím třeba šest a v pohodě. A i v posilovně jsem se zničila a druhý den normálně fungovala. Regenerace je zrychlená.
Nerozmyslíte si tak ještě konec kariéry?
To ne. Dělali jsme si na soustředění legraci, že bych se do toho ještě dostala, tělo se rychle adaptuje a je nastřelené hormony. Možná v jiné disciplíně, ale přece jen čtvrtka překážek je hodně bolestivá…
Zuzana Hejnová se loučí se Zlatou tretrou.
Zastesklo se vám přes léto po vrcholové atletice?
Při mistrovství Evropy jsem si říkala, že kromě Femke Bolové to nebylo tak nabité, ale že by se mi stýskalo, to ne. Byla jsem ráda, že můžu koukat v televizi a nemusím prožívat ten stres, přece jen ke konci už to bylo psychicky náročné.
V Mnichově zakončila kariéru bronzem Barbora Špotáková, nezáviděla jste jí trochu, že se mohla rozloučit na stadionu, navíc takovým happyendem?
Nezáviděla, já jí to hlavně hrozně přála a fandila jí, jsme kamarádky. Psala jsem jí už před závodem a měla jsem radost, že jí to vyšlo.
Setkáte se občas, abyste si popovídaly?
Párkrát jsme se viděly, u Báry doma, i u mě. Je to jednodušší, než se s dětma sbalit a někde potkat, občas si i zavoláme.
Před Vánoci se potvrdilo, že po diskvalifikaci Rusky Anťuchové budete stříbrnou olympijskou medailistkou z Londýna 2012. Už víte, kam si máte jít vyměnit medaile?
Nic nevím, nikdo mi neříkal. Ani nevím, jak to funguje, jestli se medaile mění, nebo dostaneme nové. Počkám si na instrukce…
Přijde aspoň pocit zadostiučinění, že podvádějící Anťuchová o medaili přijde?
Ono to není velké překvapení, tušily jsme to. A je hezké mít lepší umístění, i když já z toho vyšla asi nejlíp. Mezi třetím a druhým místem není takový rozdíl jako když máte mít zlato místo stříbra nebo bronz namísto čtvrté příčky…
