Článek
Uměla jste si představit hezčí narozeniny?
Vítězství jsem vůbec nečekala. Ráno jsme se s tou trofejí fotili, ale nenapadlo mě, že bych mohla porazit Američanku Morrisovou nebo Kubánku Silvaovou… Já se narodila chvíli před šestou, tak jsem si dělala srandu, že základní výšku jsem absolvovala jako devětadvacetiletá a pak už jsem skákala jako třicetiletá. Asi čím starší, tím lepší. (úsměv) Je to má první Tretra, kdy se usmívám. Vždycky jsem odsud odcházela s brekem…
Trofej jste navíc dostala od herce Miroslava Donutila.
My bydleli na Barrandově naproti v baráku, tak jsme se potkávali. Já vždycky chodila tátovi pro pivo do džbánku, pan Donutil tam seděl a vyprávěl své historky, tak jsme poslouchali. A pamatuje si mě! Bylo to hezké setkání po letech.
Souběžně probíhala i soutěž mužů, některé pokusy jste absolvovala ve stejnou chvíli jako váš snoubenec Jan Kudlička…
To bylo hrozný. Měla jsem snad jediný pokus, kdy jsme nešli s Honzou současně. Pořád jsme stáli spolu na rozběhu, vidíte, jak oběma běží časomíra, to je takové na nic.
Poslední pokus na 470 centimetrech jste už vynechala. Kvůli zdravotnímu problému?
Trošku mě tahá zadní stehno. Už extraligu v Plzni jsem absolvovala v bolestech, celý týden jsem pomalu netrénovala. Není to úplně stoprocentní, snad je to nějaká prkotina od zad. Ještě jsem pořád mladá holka. (úsměv)
