Článek
Původně jste ale kariéru ještě uzavírat nechtěl, ne?
Chtěl jsem běhat do roku 2025 a rozloučit se po mistrovství světa v Tokiu. Řešili jsme na Dukle, co dál, jestli by tam pro mě potom nebylo místo. A našlo se už od ledna, tak jsem kývl, že skončím dřív, což nakonec bylo dobře, protože jsem měl problémy s nohou a stejně bych asi teď do podzimní přípravy nemohl nastoupit. Takže se to krásně sešlo…
Vaším posledním startem tak zůstane rozběh mistrovství Evropy v Římě letos v červnu. Pak už vás do závodů nepustila bolavá noha?
Sezonu jsem chtěl normálně dojet, ale noha mě bolela už od haly, asi léty opotřebení. Nedostal jsem se z toho, protože jsem chtěl pomoct štafetě, tak nebyl čas na doléčení. Běhal jsem pod prášky a stejně s bolestí, tak jsem se po Evropě rozhodl dopřát tomu volno od pohybu. Mám zánět burzy na patě u úponu achilovky, takový ten polštářek natékal a způsoboval bolest.
Na Duklu nastoupíte od 1. ledna do oddělení zahraničních styků. Teď už tedy žijete spíše civilním životem?
Už do něj přecházím, zaučuju se… Teď jsem byl na tréninku dětí na základní škole, myslel jsem, že noha už byla v pohodě, jak jsem dlouho nic nedělal, ale teď zase pobolívá. Takže je dobře, že jsem skončil.
Co budete mít v sekci, kde pracuje třeba i diskařský mistr světa Imrich Bugár, na starosti?
Vyúčtování zahraničních cest sportovců. Vedoucí oddílů jednotlivých sportů podají žádost, my ji dáme do systému a zajistíme finance, pak provedeme vyúčtování.
Celý život jste byl na stadionu, nestraší vás kancelářský život?
Moc se toho nebojím, vždycky jsem holdoval počítačovým hrám, tak snad to zvládnu. (úsměv)
Pavel Maslák v loňském podcastu MixzónaVideo: Sport.cz
Nezasloužila by vaše kariéra i nějakou rozlučku s diváky při některém z mítinků?
Dokud mě nebolela noha, přemýšlel jsem, že bych se rozloučil v hale, symbolicky v Ostravě. Ale teď to nechám vyšumět a možná se domluvím s Alim (manažerem Juckem), že bych divákům zamával třeba na Tretře.
U čtvrtky asi není reálné, že byste si ji bez tréninku zaběhl za Duklu třeba ve štafetě na extralize…
Čtvrtka se nedá běhat z voleje, aspoň v extralize určitě ne. Ale mohl bych pomoct klukům z Havířova v nižší soutěži, tam bych snad nějaké body zvládl získat.
Co vám z atletického života bude nejvíc chybět?
Myslím, že časem se mi bude stýskat po cestování, ale i po té volnosti, kdy jste si nastavili trénování jako svůj cíl a jinak jste nemuseli v podstatě nic.
Čtvrtkař Pavel Maslák během své aktivní kariéry
Na který ze svých úspěchů budete vzpomínat nejvíc?
Asi na londýnskou olympiádu, pak na zlato z mistrovství Evropy v Helsinkách. A z halových mistrovství světa nejvíc na Portland, pak Sopoty a Birmingham jako takový bizár (zlato získal po diskvalifikaci dvou soupeřů).
Je naopak něco, co vás mrzí, čeho jste v kariéře nedosáhl?
Bude mě mrzet ta londýnská olympiáda, že jsem se nedostal do finále. Můj čas z rozběhu by přitom stačil… A pak určitě to velké zranění, které mě prakticky zastavilo.
Máte dceru Miu a syna Mattea, pozorujete na nich atletické geny, že by se jméno Maslák zase někdy mohlo v atletických výsledcích objevit?
Nevím, jestli běhají rychleji než ostatní děti, ale přijde mi, že nějaké geny tam jsou, kotníky mají dobré.
Umíte si představit sám sebe jednou v roli trenéra?
Napadlo mě to. Ne jako profesionálního trenéra, ale ve volném čase odpoledne trénovat malé děti, třeba žáky nebo dorostence, by mě bavilo.
