Článek
Z jarního soustředění jste se vracel předčasně, infekce zasáhla vaše ledviny i játra. Napadlo by vás v dubnu, že hned ve druhém závodě sezóny poběžíte český rekord?
Ještě v květnu bych nevěřil, že to půjde takhle rychle… Na druhou stranu poslední tři týdny vypadaly tréninky ve Svatém Mořici fakt skvěle a já už mám nějaké zkušenosti, takže jsem cítil, že by to mohlo být velice dobré. Jen těch proměnných je spousta, musí vám ten den všechno sednout. Asi jsem měl štěstí, že mi všechno vyšlo a běželo se mi skvěle, protože jsem chtěl útočit na čas pod 3:35, až takový výkon mě překvapil.
Měl závod pro vás ideální průběh?
V poslední pětistovce jsem měl velké zrychlení, kdybych chtěl běžet ještě lepší čas, je třeba být na kilometru rychleji. Ale bral jsem to jako první krok, byl to pro mě teprve druhý závod sezóny, z toho pohledu byl pro mě ideálně rozběhnutý.
Po loňské sezóně jste odešel k polskému kouči Tomaszi Lewandowskému a na halovém mistrovství světa skončil hned v rozběhu. Ulevilo se vám, že teď už těžko někdo bude váš krok zpochybňovat?
Samozřejmě. Tak to v Česku je, že se lidi rádi zajímají o ostatní, rádi rýpou, občas i nepřejí, ale tím se nesmíte nechat rozhodit. Já věřil, že ten trénink je správný, protože vím, že těžká práce přináší ovoce. Jen to občas chvíli trvá, u někoho se změna projeví třeba až za rok a půl, tak jsem se snažil být v klidu. Mně se nepovedla jen hala, na níž jsme ani neladili, teď už se ukazuje, že ten trénink je podle mě ještě lepší, než jsem měl předtím. A jsem rád, že jsem předvedl výkon, který všem v Česku potvrdí, že jsem udělal dobře. Hlavně cítím, že tam je ještě rezerva, trénink je postavený tak, že můžu běhat s nejlepšími na světě.
V létě vás čekají ještě dvě Diamantové ligy, hlavně v Monaku se tradičně běhá rychle.
V Rabatu možná zkusím nějakou taktiku, uvidíme, jak se domluvíme s trenérem, ale Monaco v sobě má něco magického, tam si všichni běhají životní časy. Opravdu věřím, že ve formě, jakou jsem měl teď, se dá dostat na 3:30. Takhle musíte přemýšlet, ne, že 3:32 znamená konec. Věřím, že v mých silách je někdy běžet k hranici 3:30. Jestli letos, za rok, nebo jindy, nedokážu říct, ale Monaco je nejlepší místo, kde se to dá zaběhnout.
Byl pro vás v Paříži důležitý i skalp Nora Filipa Ingebrigtsena? Díky němu jste letos nejrychlejším Evropanem, což je před srpnovým kontinentálním šampionátem v Berlíně dobrá zpráva…
Samozřejmě tam chci bojovat o medaili, bude to revanš za poslední dvě Evropy, kdy mi v Curychu odešly ledviny a v Amsterdamu mě diskvalifikovali. Ingebrigtsena jsem dřív porážel jak nic, během posledních dvou let se dostal do absolutní špičky, ale nemyslím, že by byl lepší než já. Jsem rád, že jsem ho porazil, ale do budoucna bych chtěl běhat kvalitněji.
Na slunečních brýlích máte čas svého českého rekordu z roku 2016. Čas na změnu?
Dostali jsme je na olympiádě v Riu a mohli si tam nechat napsat, co chceme. Já si tam nechal dát svůj český rekord z Monaka, teď jim budu muset napsat, že potřebuju nové. (úsměv)
