Článek
Po závodě její trenér Václav Janoušek sdílel na sociálních sítích příspěvek s textem „Národní rekord v maratonu a jeho následky“ ukazující doběh jeho svěřenkyně a pak nelehký pokus o chůzi pár minut po závodě. Když vpodvečer spolu seděli ve valencijské kavárně, už své nohy přece jen ovládala lépe.
Teď už vám chůze nečiní problémy?
Nejhorší je to vždycky po závodě. Ale pak jsme s trenérem šli do kavárny a na jídlo, tak jsem to trochu rozchodila. Ono je pak lepší chodit…
Do Valencie jste vyrazila povzbuzena výrazným českým rekordem na půlmaratonu, jaký čas jste měla v hlavě před maratónem?
Plán byl běžet s vodiči na 2:23:30, což byl ostrý limit pro mistrovství světa. To se dařilo podle plánu, i když mi nakonec o 14 sekund utekl, tak pořád je to hodně kvalitní čas.
Jak jste sledovala ubíhající čas v posledních stovkách metrů? Pomýšlela jste i na pokoření osobního rekordu svého skotského tatínka Eddiho, jenž vám nakonec o tři sekundy unikl?
Já čas moc nesledovala, jak jsem si ve druhé polovině závodu procházela krizemi, tak jsem se nedívala ani na mezičasy, to bylo podobné jako vloni. Až asi 300 metrů před cílem jsem postupně zjišťovala, že to bude zhruba čtvrt minuty za limitem, ale já byla překvapená z času pod 2:24.
Ostrý limit nevyšel, ale porce bodů za čas a umístění vám může pomoct k mistrovství světa v Tokiu. Věříte, že to bude stačit?
Za umístění to tak strašná porce bodů není, za vítězství na mistrovství republiky je vyšší. Ale tady má kvalitní základ v čase, měla bych být 43. v rankingu, berou do Tokia sto běžkyň, tak snad to vyjde. A kdyby to neklaplo, tak bych jela třeba na půlmaraton na mistrovství světa v silničních bězích.
Vnímala jste, jaká jména za sebou necháváte ve finiši? Američanka Sarah Hallová, která byla na stupních vítězů maratonů v Londýně či Chicagu, zkušená Irka Fionnula McCormacková…
Vnímala. Sarah byla docela daleko, ale posledních pět kilometrů jí docházelo, tak jsem ji předběhla v závěrečných sto metrech, z toho jsem byla překvapená. A Fiona je legenda, zaběhla si osobní rekord ve čtyřiceti, zkoušela tam nástup… Finiš byl hezký souboj do posledních metrů, věděla jsem, že se bojuje o elitní desítku, tak jsem se snažila.
Vloni jste si finiš maratonu ve Valencii tolik nevychutnala, když jste vyčerpáním zvracela. Teď jste si ho mohla užít víc?
Také se to ve mně v cílové rovince navalilo, ale jak jsem měla Sarah Hallovou na dohled, tak jsem se vyždímala a aspoň do cílové čáry vydržela.
Trenér Janoušek si pochvaloval, jak fungovalo občerstvování během závodu, kdy jste dala na své pocity. Ukázalo se, že je to lepší strategie než se řídit podle tabulek?
Při závodě jsem se cítila líp, i když to šlo pak ven. Potom jsem si závod přehrávala a podle mě jsem toho snědla a vypila nejmíň za všechny své maratony. Opravdu jsem dala na pocity, když se mi nechtělo pít, tak jsem nepila a naopak.
Moira Stewartová po olympijském maratonu, který doběhla na 66. pozici.
Prožíváte parádní závěr sezony, který je trochu v kontrastu s její první polovinou. Po půlmaratonu na mistrovství Evropy v Římě i olympijském maratonu v Paříži jste rozhodně nadšená nebyla. Co se změnilo?
Tam šlo jednoznačně o mentální stránku a stres, který jsem vůbec nezvládla. Asi na mě olympiáda byla moc velké sousto. Teď jsem šla do závodů mnohem víc zrelaxovaná, věřila jsem si, zatímco na začátku roku jsem bojovala sama se sebou.
Valencie vám přináší samou radost, navíc je to krásné město. Měla jste čas si ji někdy užít i mimo závody?
Povedlo se mi to po půlmaratonu, kdy tu byla dost velká česká parta. To jsme tu zůstali déle a město si prošli.
Právě po půlmaratonu začaly deště, po nichž zasáhly město ničivé povodně. Nebyl maraton v ohrožení?
Relativně brzy jsme dostali zprávu, že se maraton poběží, věděli jsme to déle než veřejnost, takže jsme mohli trénovat v klidu. Ani teď město nevypadá poškozeně, jen je vidět, jak koryto bylo zaplavené a v okolí řeky je cítit smrad.
Už jste se stihli pobavit s trenérem o dalších plánech? Mistrovství světa se koná v Tokiu až v září, takže čas na jarní maraton by ještě byl.
Ještě jsme se o tom úplně nebavili, teď si chci hlavně odfrknout. Trenér navrhuje ještě nějaký maraton, abych z toho úplně nevypadla, mně se úplně nechce. (úsměv)
