Článek
Vyladit formu na nejvýznamnější závod roku se vám povedlo ideálně.
Já si před finále dala za cíl skončit do osmého místa a vylepšit si nejlepší letošní výkon. K tomu skalpy Rogowské nebo Spiegelburgové, z toho mám radost.
Moc nechybělo a měla jste i skalp Isinbajevové…
To mě mrzí. Zase mě přeskočila na pokusy, to už se jednou stalo.
Zaslouží si takový výsledek oslavu?
Určitě. Jsem moc spokojená, i když možná nevypadám. Teď po závodě jsem pekelně unavená, ale až dojdu na pokoj, tak si jedno vychlazené dám.
Vypadalo to, že na 465 centimetrech jste konečně využila čtyřlístky od přítele Petra Svobody. Laťka se hodně dlouho třásla…
Nepoužila jsem je a mrzí mě to. Říkala jsem, že na 465 ještě brzo na 470 také ne. Možná na třetí pokus jsem si ho mohla vzít. Ale je pravda, že jsem byla překvapená, když tam 465 zůstalo. Vždycky když jsem laťku lehounce štrejchla, spadla. Na těch 470 už jsem byla dost bolavá, připadám si jak babička. Bolí mě záda, ruce, všechno. Jiskra někam odešla.
Vítěznou Brazilku Murerovou nečekaně trápila drsně vyhlížející Němka Strutzová.
Mám ji strašně ráda, chodíme spolu na jídlo, chová se pořád stejně. Jako když před dvěma lety skákala 430 i teď, když umí 480. Je to jediná tyčkařka z ciziny, s níž takhle vycházím.
S ostatními ne?
S těmi je to tak střídavě oblačno. Když jsou na vrcholu, povídají si se všemi, ale když se na ně někdo dotahuje, už ne.
