Článek
Do poslední chvíle jste odkládala verdikt, jestli odletět na olympiádu do Tokia. Jak těžké to bylo rozhodování?
Mohla jsem jet, ale opravdu jsem se nechtěla jen zúčastnit. Věděla jsem, že nejsem ve formě, abych předvedla výkon, jaký bych si přála. Je to asi i vinou odkladu her, v roce 2020 jsem byla připravená, pak ze mě spadla motivace a návrat do tréninku byl složitý. Po návratu ze soustředění v Africe mě achilovka rozbolela tak, že mě nepustila do závodu.
Jak je na tom šlacha, s níž dlouhodobě laborujete, teď?
Musím zaklepat, je dobrá. Já se snažila trénovat a udržovat se, abych mohla vyběhnout po olympiádě, ale její stav se nezlepšoval. Tak jsem musela přestat běhat, začala víc jezdit na kole a plavat, a noha se zlepšila. Teď už jsem i klusala bez bolesti. Zkoušela jsem při léčbě snad všechno na světě, na to asi není jednotný recept. Něco zabere, něco vůbec…
Překážkářka Zuzana Hejnová má před sebou ještě jednu atletickou sezonu.
I díky zlepšení stavu vaší nohy jste se rozhodla prodloužit si kariéru?
Jsem hrozně ráda, že i když jsem letos nevyběhla, na Dukle mi věří a podpořili mě. Ráda bych se ještě připravila, vyběhla i v hale, protože mě nebaví jen trénovat. S Duklou a svazem teď dáváme dohromady plán, jak bude vypadat příprava na další sezonu, jestli poletím do Afriky, nebo někam jinam.
Na soustředění v Africe jste nikdy nedala dopustit.
Je tam teplo a můžu být třikrát týdně na stole u fyzioterapeutky, takže zvládám dvoufázové tréninky bez problémů. Tady je chladněji a není možnost využívat fyzioterapie nebo masáže tak často, je to složitější. Jestli se chci připravit na další sezonu, nevidím jiné místo. Ale samozřejmě záleží, jestli budu mít podporu od Dukly i svazu. Tím, že jsem nestartovala na olympiádě, budu mít úplně jiné podmínky.
Za rok se koná mistrovství Evropy v Mnichově i světový šampionát v Eugene.
Už jsem dva vrcholy zažila, i když jsem byla v jiné situaci. Musíte si vybrat, co bude pro vás důležitější. V Eugene to mám hrozně ráda, závodila jsem tam na Diamantových ligách, bude tam skvělá atmosféra, jak je to Mekka běhání. Ale hlavní vrchol by měl být mistrovství Evropy, odkud bych si chtěla odvézt medaili. Vím, jak stoupla výkonnost v mé disciplíně, bude to hrozně složité, ale když vydržím zdravá, není to nereálný cíl. A určitě bych se chtěla rozloučit s diváky na nějakém pěkném závodě, ne takhle bolavou sezonou.
To máte společné s Barborou Špotákovou. Také nechce končit zklamaná a bez diváků.
Určitě. Obě jsme závodnice, žene nás vpřed podpora diváků, bez ní je strašně těžké se namotivovat a vydat ze sebe maximum. Chtěla bych se rozloučit někde, kde to mám ráda a kde bude plný stadion.
V Tokiu padly tři ze čtyř nejlepších časů historie, posouval se světový i evropský rekord… Nejsou pro vás výkony Američanek i Nizozemky Bolové až demotivující?
Byla jsem zrovna na dovolené, vždycky jsem si dala upozornění, když jsem něco chtěla vidět. Přítel sázel, vždycky se mě ptal, jak co dopadne, že tomu rozumím. Tak jsem netrefila snad ani jeden tip kromě překážek. (úsměv) Přijde mi šílené, kam se to vyšplhalo. Když jsem vyhrávala, na každém šampionátu byl čas 53,80 na medaili, tady nestačil na šesté místo… Reálně vím, že na takové časy nemám, ale jsou i závody Diamantové ligy, kde ty časy nejsou až tak šílené. A na výkony kolem 54,80 věřím, že pořád mám.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Příští rok tedy plánujete jako rozlučkový? Další sezona už bude zase předolympijská…
Dál koukat nechci. Paříž miluju, byla jsem tam třikrát na Diamantové lize, vyhrávala jsem tam. Byla jsem nadšená, když dostala olympijské hry, ale spočítala jsem si, kolik mi bude, a jsem realista. Myslím, že vím, kdy se má přestat.
Pořád vás láká si ještě někdy zkusit víceboj, v němž jste byla dříve také úspěšná?
Mě vždycky baví při tréninku, na soustředěních si s vícebojaři skočím do výšky, pořád to mám v sobě, to je jako jízda na kole. Ale jsem maximalista a když mi něco nejde, jak bych chtěla, štve mě to. Navíc bych byla strašně rozbitá…
