Článek
Oštěpařka Barbora Špotáková a její zástěra na medaile.
Od zástupců své oblíbené restaurace U Pinkasů dostala zástěru s kapsičkami, na nichž jsou názvy akcí, které Špotákovou můžou v nejbližších letech čekat. Až do příští olympiády v Tokiu.
„To je trochu šílená představa,“ usmála se Špotáková. „Ale kdyby se aspoň některou z kapsiček povedlo naplnit… Stačila by ta jedna, ta poslední,“ připustila ve svých úvahách i boj o čtvrtou olympijskou medaili v řadě v roce 2020.
Radit chce i mladším
Tak daleko ale její myšlenky v těchto dnech nesahají. Spíše se upínají k dovolené a pak i k přípravě na novou sezónu. V pětatřiceti letech je pod vedením kouče Rudolfa Černého ochotna podstoupit další tréninky a soustředění.
„Není důvod končit. Nebýt té zlomeniny, letos jsem se cítila skvěle, což potvrzovaly výkony. Navíc mě baví trénovat s mladými, je fajn, když jim můžu občas mezi řečí něco poradit. Jako to dělal Honza Železný, když ještě závodil,“ popisuje světová rekordmanka.
Letos olympijskému vrcholu obětovala mnohé včetně času stráveného s tříletým synem Jankem. Ale motivaci najde i příští rok. „Samozřejmě olympiádě se nic nevyrovná, to jsem si potvrdila i letos v Riu. Ale za rok je mistrovství světa v Londýně, což by mohl být jeden z nejlepších šampionátů,“ těší se na stadión, kde obhájila olympijské zlato.
Další zápas roku už nechce
Kouč Černý se jen pousměje. „Pamatuju si, jak v roce 2005, kdy se Bára dostala do špičky, se vší vážností říkala, že po olympiádě v Pekingu skončí. Tak jsem se s ní tehdy nehádal a teď mluví o roku 2020,“ líčí kouč, k němuž se oštěpařka vloni na podzim vrátila.
Plány Špotákové můžou zmařit jen dva scénáře. Ten nepříjemný v podobě zranění, podobně jako letos na jaře při tenise. „Určitě do toho nepůjdu tak po hlavě a budu se rozjíždět pomaleji. Když jsem šla na ten tenis, psala jsem (příteli) Lukášovi, že jdu na zápas roku. A za hodinu jsem mu volala, že to zápas roku fakt byl,“ vzpomíná už s úsměvem.
Příjemnější variantou by bylo očekávání druhého potomka. „Jasně, že tím směrem také přemýšlíme, ale necháme tomu volný průběh,“ dodává Špotáková.
