Článek
Řím (od našeho zpravodaje) – Přesně šest centimetrů dělilo s výkonem 20,88 m českého rekordmana od bronzového Poláka Michala Haratyka. V soutěži, které dominoval domácí Leonardo Fabbri rekordem šampionátu 22,45 m.
Co ve vás po závodě převládá?
Je to trochu hořkosladké. Já se sám se sebou od začátku pral, po kvalifikaci mě zase začalo tahat druhé tříslo. Tluče se to zprava doleva… Tak jsem se pořád protahoval, do osmičky jsem se dostal, pak do toho šel naplno a doufal, že tříslo vydří. Jsem rád, že se to povedlo. Ale když jsem viděl, že to je takový kousek a že ten pokus dlouhý 20,88 chybělo jen trošku dotlačit… Věděl, že na to mám, klidně i na Mihaljeviče (stříbrný za 21,20 m). Na těch metrech stačí kousek a může to vypadat jinak. Bohužel tréninkové manko a lítání po doktorech a fyzioterapeutech mi to vzalo. Kdyby mi někdo řekl, že budu pátý na Evropě, tak budu spokojený, ale nesměl by mi říct, že o šest centimetrů.
Medaile pod 21 metrů v poslední době na velkých akcích často nebývá. O to víc to mrzí?
Kdyby se házelo o půl metru dál, skousnul bych to líp a řekl si, že jsem na kluky neměl. Takhle mě to mrzí víc. Navíc ty medaile byly hezké, se sklem žádnou nemám. (úsměv)
Chybělo vám před šampionátem víc tréninků, nebo závodů?
Oboje. Jít mistrovství Evropy z fleku je moc velká frajeřina. Po kvalifikaci jsem byl otlučený trochu jako píšťalka, potřebuju se vrátit do tréninku, snad mi to zdraví dovolí. Budu pracovat na tom, abych byl větší, zlejší, rychlejší a házel dál.
V kvalifikaci byla atmosféra na Olympijském stadionu slabší, ale na finále při zlatém italském večeru už měla grády.
Byla lepší. Když házel Fabbri nebo skákal Furlani v dálce, byla to divočina, jak má být.
Je na Fabbrim znát, že podle svých slov zhubl skoro čtvrt metráku?
Určitě. Když jsem ho viděl vloni v Chořově, vypadal, jak kdyby měl dlouhodobé střevní potíže. Byl vyschlý na prach, bílý v obličeji. Hodil nějakých 21 metrů, pak mu to začalo lítat a v Budapešti byl vyšlehaný a svaly měl naplněné.
Může Fabbri na olympiádě potrápit i světového rekordmana Ryana Crousera?
Nemyslím, že by to měl Crouser jasné. V létě ještě nevylezl, Fabbri má skvělou vyrovnanost, bude mu šlapat na paty. A to pro něj také není komfortní zóna. K tomu Joe Kovacs, kolem bývalého světového rekordu se mlátí tři čtyři kluci…