Článek
EUGENE (od našeho zpravodaje) – „Je to posun. Navíc sedmá z Evropanek, asi dobrý,“ pousmála se stále teprve 22letá svěřenkyně Jaroslava Jóna.
V semifinále měla nejméně výhodnou první dráhu, byť by počet drah na stadiónu Hayward Field umožňoval nasazovat běžce od druhé do deváté. „Samozřejmě vyšší dráhy jsou lepší, ono celé nasazování mi tady přišlo zmatené. Ale tréninkové úseky běhám často v první dráze, tak jsem na to zvyklá,“ nestěžovala si poté, co doběhla v čase 51,47 s.
Splnila tak svůj základní cíl, zrychlit proti rozběhu. „Trošku o prsa, ale povedlo se,“ hodnotila osmisetinový posun.
Finále zajišťoval čas 50,65 s, zatímco třeba vloni v Tokiu bylo třeba běžet hluboko pod padesát sekund. „Docela mě to překvapilo, myslela jsem, že holky v rozbězích pošetřily a teď to tam nasázejí. Ale zatím se tu běhá docela pomalu,“ vyprávěla.
Finále, v němž se očekává souboj o zlato mezi dvojnásobnou olympijskou vítězkou Shaunae Millerovou-Uibovou a Marileidy Paulinovou poběží i dvě Evropanky, tréninkové parťačky Nizozemka Lieke Klaverová a Polka Anna Kielbasinská. „Přála jsem jim to,“ přiznává Vondrová.
Na zkušenosti se nevymlouvá
I ona si bude chtít letos zaběhnout velké finále, před srpnovým evropským šampionátem v Mnichově to vyhlásila jako jasný cíl. „Přitrénuju a v Mnichově to musím nasolit, abych do finále postoupila, o nic jiného se nebude hrát,“ má jasno.
A co jí ještě chybí k tomu, aby mohla jednou usilovat třeba i o světové finále? Zkušenosti? „Já myslím, že těch už mám dost a nemůžu se vymlouvat, že sbírám zkušenosti. Běžet rychle se musí vždycky a všude i bez zkušeností, takže spíš potřebuju ještě přitrénovat,“ dodává sympaticky.
