Článek
Věřil jste před závěrečnou patnáctistovkou, že zvítězíte v Götzisu i popáté? Ne, byl jsem smířený s tím, že mě Attila porazí. Viděl jsem ho běhat a věděl jsem, že má na čas kolem 4:15.
Jaké to je závodit se svým tréninkovým partnerem? Je strašné soupeřit s někým, koho máte rádi. Po oštěpu se mě ptal, jestli ještě vůbec může přijet do Prahy... Je vidět, že kdo chce dělat desetiboj pořádně, musí do Kupkovy skupiny. (úsměv)
Jak jste na tom byl zdravotně?Cítil jsem se malátně. Super formu jsem neměl, ale na tréninku jsem běhal třeba překážky o půl vteřiny rychleji než tady, což není normální. Půjdu se nechat vyšetřit, co se mnou je.
Kdyby to nebylo v pořádku, změnily by se vaše další plány? V pořádku to nebude stoprocentně. Podřídím se doktorům, ale trojboj na Zlaté tretře bych chtěl jít, to snad zvládnu.
Kdy vám bylo nejhůře? Asi před čtvrtkou. Bylo mi špatně, měl jsem zimnici a vůbec jsem nevěděl, jestli doběhnu.
Měl jste i štěstí, s takovým výkonem byste tady v posledních letech rozhodně nevyhrál. To je potřeba vždycky. Věděl jsem, že pokud budu v pořádku, mým jediným soupeřem bude Clay.
Mrzelo vás, že očekávaný souboj vzal za své už po dálce? Bylo mi to hodně líto, protože jsem si říkal, že potřebuju někoho, kdo mě potáhne k dobrému výkonu. Ale na 8800 bodů jsem stejně neměl.
Sledoval jste, jak si Clay vede?Věděl jsem, jestli třeba při dálce rozhodčí zvedli bílý nebo červený praporek, ale soustředil jsem se hlavně na sebe, protože jsem skákal hned po něm.
Jak se mu mohl takový výpadek přihodit? On je vynikající závodník, může předvést výsledek kolem devíti tisíc, ale také třeba o čtyři sta bodů méně. Je to takový přírodní typ, ještě nemá techniku úplně sladěnou.
