Článek
"Co tady dělá ta hůl? On tady byl Dvořka? Vraťte mu ji," hlaholil při pohledu na hůl ležící na zemi a rýpnul si tak do Tomáše Dvořáka, jehož o start na šampionátu připravilo zranění.
"Uvidíme, nevím, uvidíme, možná, jsem sám zvědav," to byla jeho nejčastější slova. Novináři chtěli vědět, jestli už byl v Ósace trénovat. "Byl," odvětil Šebrle. Dráha je prý rychlá? "Je," přiznal bez mučení. Na přání, aby to trochu rozvedl, pokračoval: "Dráha je rychlá. Velmi."
Nebude mu to vadit? "V disku mě to určitě nerozhodí," uvedl žertem disciplínu, která se neodehrává na dráze, ale v betonovém kruhu. Ani teplo mu prý vadit nebude. "Vždyť je zima! Podívejte, mám mikinu," glosoval ósacké ochlazení z 35 stupňů na 29.
Soupeře neřeší
Podobně novináři dopadli, když se od něj snažili dozvědět něco o soupeřích. Už je potkal? "Potkal. Pozdravili jsme se," reagoval lakonicky a na otázku, jestli o nich má nějaké zprávy, odvětil: "Nemám a je mi to šumafuk, uvidíme."
Ani své plány nijak neupřesnil. Novináři mu připomněli plánovaný bodový součet 8811. "O tom já nic nevím, to jste spočítali vy. Já budu spokojen, když si zazávodím," prohlásil Šebrle, ale pak se přece jen trochu zarazil. "To je pěkná blbost, co jsem řekl, co?" konstatoval poprvé vážně, ale hned se zase rozesmál, když viděl paní, která si přišla pro "Dvořákovu" zapomenutou hůl.
V úterý absolvoval poslední trénink. Ukázal mu něco? "Ukázal mi ukazatele," odpověděl desetibojař. "A ukazatele ukázaly co?" nedali se novináři. "Ukazatele nic neukážou. Protože i když si myslíš, že to bude jinak, všechno je nakonec úplně jinak. Uvidíme," zakončil předstartovní povídání svým zřejmě nejoblíbenějším slůvkem.
