Článek
Kdy jste se vnitřně srovnal s tím, že tady nějaký výrazný bodový zisk nenasbíráte?
V podstatě už po dálce, ta mi vždy ukáže, jak na tom jsem, a bylo jasné, že od toho nemůžu chtít něco víc. Ale mám čisté svědomí, bojoval jsem. Myslím, že výsledek je adekvátní tomu, jak se závod vyvíjel.
Jak těžké je pro vás se namotivovat, když se závod od začátku nevyvíjí podle vašich představ?
Těžké. Na druhou stranu, když letíte přes půl zeměkoule na mistrovství světa, tak to přeci nevzdáte jen proto, že to nejde. Je to další dokončený osmitisícový desetiboj a všechno špatné je pro něco dobré.
Chtěl jste zaútočit na 8200 bodů, což by mohlo znamenat účast na olympiádě.
To je škoda. Ale stejně bych do Götzisu za rok jel. Doufám, že ta příští sezóna bude zase o něco lepší. Ta loňská byla příšerná, tahle o kousek lepší, tak snad ta poslední nebo předposlední bude dobrá.
Předposlední? Znamená to, že takhle se vám s mistrovstvím světa loučit nechce?
Teď mi běží hlavou, že by si ten šampionát zasloužil hezčí rozlučku než třinácté místo. Když bude příští sezóna jako ta letošní a potkají mě zranění, tak bude poslední. Kdyby se to náhodou povedlo, tak bych si kariéru ještě protáhl. Nechce se končit…
Takže jste ani tady v Tegu žádnou nostalgii nepociťoval?
Lehká nostalgie přišla při výšce, když jsem viděl ten úplně plný stadión. To jsem si říkal, že mi bude chybět. Za to ty stavy před patnáctistovkou mi nebudou chybět ani trochu…
Nastala teď v desetiboji doba americká?
Asi jo. Trochu lepší výkon jsem čekal od Eatona, který sem nepřijel se superformou. Ale Američani jsou teď nejlepší na světě, Hardee, Eaton a ani Clay podle mě neřekl poslední slovo.
