Šebrle: Myslím, že ještě nějakou dobu ten rekord nikdo nepřekoná

Mám to v paměti pořád. Spoustu závodů jsem zapomněl, ale ty hlavní si pořád pamatuju. Hlavně tu patnáctistovku, vím, že dost bolela, ale euforie byla větší. Je to tak dávno, až mi připadá, že to ani tolik nebolelo. Když jsem dobíhal a viděl jsem, jak skáčou ty desetiny, projelo mi hlavou, že jsem to dokázal. Byl to moc příjemný pocit.

Doma mám plaketu od IAAF a takový hezký pohárek.

To asi ne. Mrzí mě, že to nemůžu kvůli zranění oslavit přímo v Götzisu, přece jen už se tam jako závodník moc nepodívám.

Tehdy jsem o tom nepřemýšlel, spíš jsem si říkal, že ho ještě vylepším já. Je vidět, že to není žádná legrace, i když Bryan Clay na něj určitě měl.

Myslel jsem, že bych se mohl dostat k 9100 bodům. Ale to jsem si jen myslel, nikdy jsem se k tomu nepřiblížil, i když některé roky jsem ještě mohl.

Říká se, že rekordy jsou od toho, aby se překonávaly, ale příjemné to určitě je.

Řekl bych, že můj výkon ještě nějakou dobu nikdo nepřekoná. Letos si myslím, že to nebude. Všechna čest, co předvedl Ashton Eaton letos v hale, ale tam je to trochu něco jiného. Během dvou tří let by se ale na ten svěťák dostat mohl.

Přál jsem mu to, ale už prošvihl nejlepší chvíli. Má tři děti, vyhrál olympiádu i mistrovství světa, má všechno, co si přál, tak se mu motivace bude hledat těžko. Fakt teď vidím jako potenciálního nového rekordmana jen Eatona, je jediný, kdo na to má.

To mě neláká. Spíš bych chtěl ukázat, že ještě na nějaký dobrý výkon mám, na takový, abych z něj měl radost. A když jsou dobré body, může z toho být i medaile.