Hlavní obsah

S Němkou oživily krásné vzpomínky. Ogrodníková sama sebe dokoučovala do finále

Nebyla to úplně hladká cesta, ale potřetí za sebou si oštěpařka Nikola Ogrodníková zahází ve finále mistrovství Evropy. Před šesti lety slavila stříbro, před čtyřmi v něm skončila poslední. V Římě působí poprvé po odchodu od kouče Jana Železného ve dvojroli závodnice a trenérky.

Foto: Ivana Roháčková

Oštěpařka Nikola Ogrodníková v kvalifikaci mistrovství Evropy.

Článek

Řím (od našeho zpravodaje) – Kvalifikace rozhodně nebyla nabitá špičkovými výkony, Ogrodníkové stačilo 58,20 m z první kvalifikační skupiny na celkem komfortní postup z celkové sedmé pozice. Limit šedesát a půl metru přehodily jen tři oštěpařky.

Byla jste si už po čtvrtém místě v první skupině jistá, že váš výkon bude stačit na finále, nebo jste ještě sledovala druhou skupinu s mírnou nervozitou?

Myslela jsem, že to bude v pohodě. V kvalifikaci se nikdy neházelo moc daleko, je strašně složitá. Druhou skupinu jsem ani nesledovala, šla jsem na doping a odpočívat, protože jsem opravdu unavená.

Co chybělo vašim kvalifikačním pokusům?

Trochu jsem bojovala s nastavením hlavy a celkově tělem, nebylo to dobré. Na finále musím házet jinak.

V letošní sezoně se trénujete sama, s technikou vám pomáhá bývalý finalista mistrovství světa Miroslav Guzdek. Jak probíhá vaše spolupráce přímo v Římě?

Je tu se mnou, abych byla v pohodě a nemusela řešit věci, jako je tahání kotoučů. Dodává mi servis, ušetří čas, můžu se déle rozcvičit. A na sektoru jsme řešili detaily.

Občas jste se dívala na tribunu směrem ke Guzdekovi.

Natáčeli hody a já měla strach, jak je mondo rychlejší, abych nepřešlápla. Ale točil se vítr, já běžela moc pomalu, tak jsme společně vymýšleli, kam posunout rozběh.

Foto: Kai Pfaffenbach, Reuters

Oštěpařka Nikola Ogrodníková se opět představí ve finále.

Z českých oštěpařek jste tu nejzkušenější, Petra Sičaková a Andrea Železná absolvovaly první velkou akci. Mohla jste talentované Sičakové, s níž jste házela ve skupině, poradit?

Já ji při kvalifikaci upřímně moc nevnímala, snažila jsem se na ni nemluvit, protože jsem jí chtěla dát klid. A i já chtěla mít klid, většinou se na soupeřky nesoustředím. Ale jak šla na třetí pokus, nebylo příjemné na to koukat. Vím, jaké to v kvalifikaci je. S Petrou jsem na pokoji, měla dobře hozeno letos, určitě čekala jiný výkon. Ale až pojede na pár akcí, osahá si to. Kvalifikace jsou složité i pro mě jako zkušenou závodnici.

Co vás potěší ve finále?

Nějaké vizualizace mi v hlavě proběhly už před závodem. Kdo je ve finále, nikdy neřekne, že chce být dvanáctý, tam už se bojuje o cenné kovy, ať tam jdete s jakýmkoliv výkonem.

Ožily tu vzpomínky na vaše stříbro z Berlína? Zvlášť když jste házela ve skupině s Christin Hussongovou, tehdy zlatou.

Samozřejmě. V neděli jsme se potkaly s Christin v posilovně, tak jsme vzpomínaly na rok 2018 a řekly si, že do finále postoupíme. Tak jsem ráda, že nám to oběma vyšlo.