Článek
Nejbližší start čeká rodačku z Nového Jičína v sobotu 26. října, půjde ale jen o start symbolický, na trať Českého běhu žen, jehož je ambasadorkou, se z Městského stadionu v Ostravě nevydá. „Vše, co je nad šest set metrů, je pro mě nedosažitelné,“ směje se 20letá atletka.
Jste sprinterka, jaký máte vztah k dlouhým běhům, maratonu?
Je to z mé strany především obrovský respekt k těm, kteří maraton běhají. Když vidím útržek videa z nějakého takového běhu, tak si říkám: ty jo, to je úplný masakr, jak jsou schopni běžet čtyřicet dva kilometrů v kuse. Fakt jako velký respekt.
Kolik kilometrů najednou dáte vy?
Kdybych se fakt jako hecla, tak třeba kilák asi dám, no. (smích)
Běh žen, jehož jste letos ambasadorkou a který se poprvé poběží zároveň s novým Maratonem Emila Zátopka, tedy nedáte?
Ne, pro mě jako pro sprintera to je nemyslitelné.
Ale nějaké povinnosti jako ambasadorka mít budete. Na co se mohou účastnice Českého běhu žen v Ostravě těšit?
Měla bych se s běžkyněmi rozcvičovat. Ukázat jim, jak se připravit na závod a tak. Moc víc jim toho k dlouhým běhům asi neřeknu. (smích)
V jaké fázi přípravy aktuálně v polovině října jste?
Chystáme se na halu a tréninky jsou celkem náročné a intenzivní. Je tam posilovna, dvoufázové tréninky. Jede to na plné obrátky. Jak se bude blížit hala, tak už těch těžkých tréninků bude ubývat.
Cílem pro halovou sezonu je uspět na mistrovství Evropy v nizozemském Apeldoornu (od 6. do 9. března). Na co pomýšlíte? Na semifinále jako na olympiádě v Paříži, nebo na finále a boj o medaili?
Nechci nic zakřiknout, ale reálně bych chtěla být v semifinále. Ale je tady takové to vzadu v té hlavě, že třeba kdyby se podařilo v rozběhu a v semifinále zaběhnout nějaký dobrý čas, tak že by to třeba vyšlo i na něco lepšího.
Jsou soupeřky před vámi od vás ještě daleko?
Hmmm… ono záleží. Hranice světové extra třídy na hladkou šedesátku je pod 7.10 sekund, já mám osobák 7,15 sekundy. Chtěla bych ho zase výrazněji posunout, ale nevím, zda se mi podaří ubrat tolik. Přáním je zařadit se v evropských tabulkách na ty přednější příčky. Nechci říkat, že mířím třeba na top trojku, to asi ne, ale chtěla bych, jak se říká, vystrčit růžky. Výrazněji srazit osobák a uvidíme, na co to bude stačit. Ukázat draka, když ho mám vytetovaného.
Draka máte nově vytetovaného na celé levé ruce. Proč?
Včera (v pondělí) jsem byla tetování dodělávat. Trenér (Ivo Pištěk) to moc nechápe, ale pro mě je to takový boost (povzbuzení, vzpruha – pozn. aut.). Dodává mi to obrovskou energii a cítím se s tím dobře.
Kdy vás čeká první halový závod?
Nechci mluvit za trenéra, ale myslím, že jsme se na tom shodli, že to bude jablonecká hala na konci ledna.
To je dlouhá pauza od olympiády, od které jste vůbec nezávodila. Nezlenivíte?
Ne, vůbec ne. Připravujeme se a pak to rozjedeme. (smích)
Nechybí vám závodní adrenalin?
Právě, že ne. Já, když dlouho nezávodím a pak se postavím na start, tak se cítím, jako bych roztáhla křídla.
Máte za sebou skvělou sezonu pod otevřeným nebem, k českému rekordu Jarmily Kratochvílové (11,09 sekundy z roku 1981) chyběl v rozběhu kousek. Jak se na osobák 11,11 sekundy z Paříže díváte s odstupem?
Je to malý kousek, ale pořád jsou do dvě setiny. Asi bych byla spokojenější, kdybych tam běžela o trošku rychleji, ale po tom rozběhu v Paříži jsem řekla, že si myslím, že ten rekord padne a bude můj. Jen nevím kdy. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby to bylo už v roce 2025.
Reakce od Jarmily Kratochvílové přišla?
Ne, ale ona má těch rekordů tolik, navíc stovka nebyla ani její hlavní trať. Ona si prostě přišla, zaběhla to – a je z toho rekord starý skoro 50 let. Takže si myslím, že to možná ani nějak nesleduje. Nebo třeba čeká až to padne. (smích)
