Článek
Pro většinu atletů i trenérů po slepované letní sezoně přišlo nelehké zvažování, kam vyrazit za (snad) předolympijskou přípravou. Nad tradiční jihoafrickou destinací většiny českých atletů se totiž letos vznáší otazník.
„Jako atleti nejsme zvyklí tolik improvizovat, většinou víme, že třeba v lednu jedeme do Afriky. Teď dlouhodobě plánovat nejde, což je na psychiku náročné,“ neskrývá dvojnásobná mistryně světa na čtvrtce překážek.
I mezi atlety jsou ale výjimky, kterým změny plánu nedělají problém. Třeba Špotáková… „Jak mám děti, jsem zvyklá improvizovat a není to tak náročné,“ hlásí maminka synů Janka a Darka. „A taky jsem s trenérem sama, v tom mám výhodu, že jsme flexibilnější než velké skupiny,“ připomíná svěřenkyně Jana Tylčeho.
„To mě dlouhodobě nebaví trénovat sama. Je náročné psychicky se donutit,“ reaguje Hejnová, která k běhání přece jen více využije sparingpartnerů. Třiatřicetiletá překážkářka se nevzdává myšlenek se jihoafrický kempu na přelomu roku. „Ale když tam nepůjde odletět, jsou i varianty v Evropě,“ neupíná se k cestě do Potchefstroomu.
To Špotáková by se na jih Afriky nechystala ani nebýt současné pandemie, dlouhá jihoafrická soustředění jí nikdy nepřirostla k srdci.
„Většina atletů teď míří na Kanáry, stejně jako my dvě. Po Novém roce počítám s Portugalskem a Tureckem. Vše je zarezervované, tak snad to vyjde,“ věří světová oštěpařská rekordmanka.