Článek
Jedete si tedy pro umístění ve finále?
Já jedu pro medaili! (úsměv) Chce ji každý sportovec a čtvrtka v hale je kontaktní sport, může se stát cokoliv. Stalo se třeba to, že v semifinále favoritky popadaly…
Jak těžká bude cesta mezi nejlepší šestku?
Nominovalo se osmnáct závodnic, což je docela málo, čekala jsem, že nás bude víc. Pro mě bude důležitější venkovní sezóna, čtvrtka překážek je pro mě hlavní cíl a halu mám spíš na odreagování. Hlavně se vrátit zdravá.
Teď zdravá jste? Ještě v úterý jste byla se stehnem u fyzioterapeuta Pavla Koláře…
Říkal, že mě stehna budou tahat, ale nemělo by to být nic hrozného. Jak mám lordózu a jinak posazenou pánev, stehna dostávají velkou zátěž. Ptala jsem se, jestli si můžu zase dát tejp a pan Kolář říkal, že mi neuškodí, ale ani nepomůže, tak záleží na mně.
Se svými výkony v halové sezóně jste zatím nebyla úplně spokojená.
Spíš mě neuspokojovalo, že jsem neměla kde ty čtvrtky běžet. Vlastně jen v Moskvě, kde sice Rusky umějí závodit, ale je to takové tvrdé malé kolečko, kde se běhá nahoru dolů, ta hala mi vyloženě nesedí. A pak už nebylo kde běžet. Na mistrovství republiky jsem závodila spíš z povinnosti. Určitě jsem chtěla běžet rychleji, ale věřím, že to teprve přijde.
Polsko je blízko, kdo vás vyrazí povzbudit?
Jede táta, přítel a známí. Někoho svazuje, když mu blízcí fandí, ale mně to nevadí. Vím, kde sedí, umístila jsem je tam, kde potřebuju nejvíc povzbudit, snad je uslyším.
To je kde?
Sto padesát metrů před cílem, kde se většinou rozhoduje, já tam i přidávám.
Zmínila jste, že čtvrtka v hale je kontaktní sport. Jste připravená používat lokty?
Říkali mi, že si mám vzpomenout, jak jsem kdysi podbíhala. Tak uvidíme, jestli mě tam někdo pustí zevnitř. Ale to se většinou moc nevyplácí. Už jsem zažila v Helsinkách, že mě někdo chtěl podběhnout zevnitř a nepustila jsem ji…
V pátek by vás měl čekat rozběh i semifinále v jeden den. Straší vás nabitý program?
Já jsem ráda. Ti, co na to nejsou zvyklí nebo nejsou připravení, to nemusí zvládnout. Já věřím, že natrénováno mám, už jsem to zažila několikrát, takže mi to snad problém dělat nebude.
Navíc postupový klíč nebude tak tvrdý, abyste se musela vydat hned v rozběhu.
To ne, ale ráda bych postupovala z prvních pozic kvůli nasazení do drah v semifinále. A dají se zvládnout i dvě rychlé čtvrtky za jeden den, i když to dá zabrat.
Na rozdíl třeba od loňska vás nečeká štafeta. Po halové sezóně ukončila kariéru Jitka Bartoničková, jste smířená s tím, že pár let se teď ambiciózní štafeta nesloží?
Bohužel, štafeta je na ústupu. Mladé čtvrtkařky máme, tak teď bude na nich, aby se snažily a třeba za pár let pomohly.
Není vám na soustředěních smutno, když se vaše skupina trochu zmenšuje?
Jitka do Afriky stejně moc nejezdila a jak jsem začala běhat čtvrtku překážek, tolik jsme se na tréninku nepotkávaly. Běhám spíš se Slovenkou Luckou Slaničkovou, teď k nám místo Jitky přišla sprinterka Martina Schmidová, tak se aspoň odreagujeme, že přijde někdo nový.
Ale za poslední roky Rychlý holky řádně omládly.
To je pravda, jsem druhá nejstarší. Ještěže se pořád drží Koreš (dálkařka Jana Korešová – pozn. red.). A jsem ráda, že do Sopot jedeme sice jen tři holky, ale já jsem nejmladší. (úsměv)
Pomohlo vám v přípravě, že máte ve skupině i dva mužské přírůstky?
Pocítila jsem to v Africe, kde se mnou Tomáš Boček všechno odběhal, klobouk dolů. Sice mi utíkal, ale já se snažila, aby ty odstupy nebyly větší.
