Článek
Je to pro vás spíš tlak, nebo motivace?
Asi víc tlak, abych se tam dostala. Je pravda, že naši moc často na závody nejezdí a už vůbec ne do zahraničí, ale ze západu Čech, kde bydlí, to mají blízko. Snažím se od toho oprostit, říkám jim, ať přijedou, ale moc mi o tom neříkají. Samozřejmě by mě mrzelo, kdybych se do finále nedostala, a ještě je zklamala, ale doufám, že se to nestane. Určitě bychom s Kristiinou (Mäki) chtěly do finále obě.
Jste kamarádky, občas spolu trénujete, ale zároveň jste při závodech rivalkami.
Nejdůležitější je se přenést přes to, když vás druhá porazí a nebrat si to osobně. Holky s tím mívají obecně problém, přátelství soupeřek nejsou častá. Ale my jsme takové povahy, že to bereme jako sport, jednou vyhraje ta, příště druhá. Spíš využíváme, co nám to přináší, společné tréninky, závody…
Atletka Diana Mezuliáníková při tiskové konferenci před mistrovstvím Evropy v Mnichově.
Máte před závody i společný režim?
Běháme spolu dlouho, jezdíme na soustředění, býváme spolu na pokoji, takže režimy máme podobné, třeba se i češeme navzájem… (úsměv) Je příjemnější mít kamarádku v těch těžkých chvílích před závodem. Kristiina je před startem ve své hlavě, už si moc nepovídá, spíš jsme koncentrované a řešíme jen závod.
V Eugene jste měla ve vlasech provázky v českých barvách, dbáte přes startem o vzhled?
Je to taková rutina, zabiju tím čas, když je start třeba večer. Hodinku to zabere, ale už jsem startovala ve Španělsku, kde jsem zapomněla všechny věci na zkrášlení, a běžela jsem stejně dobře. Nehraje to roli, že bych se bez malovátek nepostavila na start… (úsměv)
Nominována jste do Mnichova na 800 i 1500 metrů, byla patnáctistovka jasná volba?
Půjdu jen tu, vždycky to posuzujeme i podle seznamu přihlášených, teď jsou obě tratě strašně nabité, nikdo ze špičky nechybí. Baví mě i vytrvalostní tréninky, lákal by mě do budoucna přechod na delší tratě, ale zatím minimálně do olympiády v Paříži zůstávám u středních.
