Článek
„Spíš jsem vždycky věřil, že se můžu zlepšit venku, přece jen tam jsem také silnější až v druhé půlce závodu. Ale pracoval jsem na odraze a síle, abych ukrojil co nejvíc i na startu,“ popisuje recept na zlepšení Veleba, jenž je sám sobě i trenérem.
Když se ale v Praze po dekádě konečně dostal na cifru 6,65 s, nejprve úplně nejásal. „Pocity byly smíšené,“ přiznává. Hned po doběhu totiž časomíra ukázala výkon o dvě setiny rychlejší. „Tak mě zamrzelo, když to nakonec zlepšení nebylo. Ale o pár sekund později jsem si uvědomil, jak dlouho jsem se o takový výkon pokoušel,“ popisoval.
Veleba se po třicítce dostal do životní formy, na stovce předloni vyrovnal český rekord Zdeňka Stromšíka 10,16 s. „Jsem rád, že na to navazuju i v hale, už vloni to vypadalo dobře, ale těsně před mistrovstvím republiky jsem se zranil,“ připomněl.
„Posledních pár let jsem stabilnější a zdravější,“ říká Veleba, na jehož zdraví ostatně dbá i jeho manželka, lékařka atletické reprezentace Karolína Velebová.
V letošních evropských tabulkách patří české jedničce dělené osmé místo, což dává naději na úspěch při halovém mistrovství Evropy v Toruni. „Zatím se mi na velkých akcích kvalitní výkony tolik nedařily, chci to změnit,“ předsevzal si.
Třeba i boj o finále? Veleba se jen zasměje. „Přesně tyhle dotazy jsem dostával před mistrovstvím Evropy v Barceloně 2010, kam jsem jel jako český rekordman a pak vypadl v rozběhu jako poslední,“ vzpomíná. „Ale věřím, že kdybych čas na hranici osobního rekordu zaběhl v semifinále, o finále bych se pral,“ dodává.