Článek
S čím jste v kvalifikaci nejvíce bojovala? S technikou, koncentrací, či větrem…
Lehce proti foukalo, ale ne tak tragicky, aby to ovlivnilo závod, zkoncentrovaná jsem byla taky dobře. Měla jsem trochu smůlu při prvním pokusu, kdy jsem si vzala měkkou tyč a laťku trochu lízla. Vzala jsem pak zbytečně tvrdou tyč a nestálo to za nic. To byl tak rychlý závod, že ani nevím, co se stalo.
Před posledním pokusem už hrála roli i nervozita?
Já byla v pohodě, říkala jsem si: Uvolni se, běž hezky, udělej pěkný přechod… A nad laťkou už jsem si říkala, že to je v pytli. Ono už na zemi vidíte, že to není dobré, rvala jsem to silou a nešlo to.
Podle posledních tréninků před šampionátem jste se cítila na jaké výšky?
Skákala jsem hrozně, ale výšku to mělo, tak jsem čekala, že dneska na pěkném stadiónu s rychlým rozběhem to bude dobré. Ale prostě jsem se s tím nepopasovala.
Sezónu tedy považujete za neúspěšnou?
Začalo to halou, která byla ještě horší. Seznamovala jsem se s novou technikou a teď v létě mi zase přišel trochu blok ze skákání. Bojím se, musím ho honem odbourat, nejlepší si je odpočinout a začít znovu.
Co by vás mělo bloku zbavit?
Nevím, minule mi trvalo rok, než jsem ho odbourala a je zpátky. Musím si najít něco mimo sport.
Co vám pomohlo minule?
Přišly různé impulsy, změna trenéra, nový přítel a prostředí…
Další změna trenéra ale asi není receptem…
To ne, já si ho nechám. (úsměv) S Pavlem (Slukou) jsme si sedli, byla to nejlepší volba, mohla jsem to udělat už dřív, spolupráce s ním a tátou nemá chybu. Také už stárnu, nepůjde to tak nahoru… Ale jsme na dobré cestě, pár výkonů jsem letos předvedla, teď už jen výkonnost stabilizovat.
