Článek
Můžeme spekulovat, zda by jamajský fenomén ve formě, jakou tehdy při mistrovství světa měl, lámal rekordy i jinde, ale v Berlíně si dali obzvlášť záležet, aby byla dráha co nejrychlejší. Sáhli k polyuretanu a směsi granulátu, který měl modrou barvu.
Modrý ovál? Dnes čím dál častější jev. Když ale přestavba na začátku tisíciletí probíhala, vedly se kolem barvy povrchu poměrně vášnivé diskuze. Řešila se otázka, zda modrá nebude mást ptactvo, které by na dráhu nalétávalo v domnění, že se jedná o vodu.
Sportovní psychologové zase namítali, že modrá má uklidňující efekt a sprintery nenabudí tak jako klasická červená.
Čím tvrdší, tím lepší
Obě námitky se ale povedlo vyvrátit, berlínská dráha se stala inspirací pro řadu dalších stadiónů, vloni byla kvůli evropskému šampionátu vyměněna horní vrstva povrchu široká čtyři milimetry.
„Platí, že čím je dráha tvrdší, tím lepší. Obecně mají sprinteři rádi tvrdé mondo,“ vypráví český rekordman na stovce Zdeněk Stromšík, jenž berlínský ovál vyzkouší dnes při rozběhu.
„V Česku jsou rychlé dráhy v Brně, v Táboře, kde jsem zaběhl rekord, nebo na pražské FTVS, ale tam se závody nepořádají,“ říká Stromšík. „A barva pro nás nehraje roli. Vždyť v Portlandu běhali v hale po zelené a v Chebu mají dokonce zlatou dráhu,“ připomíná.
Berlínská dráha ale nemá svou budoucnost jistou. Dlouhodobě odolává přáním funkcionářů a zástupců Herthy, která na Olympijském stadiónu hraje své zápasy, aby byl stadión upraven na čistě fotbalový, tedy bez atletického oválu.
