Proč zrovna já, říká si Špotáková po dovršení unikátní zlaté sbírky

Nádherná. Jedna z nejhezčích, co mám. Je tam vyryté jméno i výkon, to nebývá pravidlem.

Byl to jeden z nejtěžších bojů, prala jsem se sama se sebou, s technikou. Ten závod si budu pamatovat jako šílené drama. Teď už to ale byla krása, tu hymnu jsem si užila nejvíc. Člověk to zažije párkrát za život a jsem strašně vděčná, že jsem ji mohla zažít znovu.

Popíjeli jsme a kecali, přišli „Ultras“, takže oslava byla. I Honza Železný se nechal přemluvit, tak jsme chvíli probírali závod.

Je to něco absolutně výjimečného, až si říkám: proč zrovna já? Je opravdu neuvěřitelné, že se mi to podařilo, stojí za tím dlouhodobá práce týmu lidí kolem mě. Vybrat si dobré lidi je základ, ti vás drží nahoře. A já mám kolem sebe pořád stejné kamarády.

Já umím zabojovat v okamžiku, kdy je to třeba. Vyndat ze sebe v těžké situaci to nejlepší. Na ploše je člověk sám, ale většinu roku na trénincích sama nejsem. Sama bych dokázala prd.

Jo i ne. Je to zase takové uspokojení, že mám vše a mohla bych to zabalit. Je dobře, že mi to po návratu jde, mám motivaci vydržet další dva roky. Kdyby se mi nedařilo, bylo by to těžší.

Nejradši bych po Riu měla další dítě, což by byl ideální scénář, ale to nejde naplánovat.