Hlavní obsah

Pro někoho to byl šok, ale já jsem jedno velké překvapení, říká Švábíková o nečekané trenérské změně

Byla to nečekaná zpráva. Asi ne tak propíraná jako pozdější rošáda v oštěpařské skupině Jana Železného, ale trenérský přestup tyčkařky Amálie Švábíkové po její životní sezoně rozhodně překvapil. Po odchodu od Štěpána Janáčka oslovila a tak trochu umluvila svoji předchůdkyni v českých rekordních tabulkách Jiřinu Kudličkovou. „A jsem až překvapená, jak je to zatím dobré,“ pochvaluje si 24letá česká rekordmanka první týdny spolupráce.

Foto: ČAS - Jan Houska

Amálie Švábíková se na novou sezonu připravuje už pod vedením Jiřiny Kudličkové.

Článek

Co vás tak pozitivně překvapilo?

Jiřka to zvládá skvěle na to, že neměla trenérská zkušenosti. Je do tréninku obrovsky zapálená, baví ji to. Na začátku z toho měla velký strach, do poslední chvíle nevěděla, jestli moji nabídku přijme. Naštěstí přijala a obě nás to baví. Ví, kdy přidat, ubrat, asi i tím, že jsme obě ženy, tak ty nálady a emoce vycítí lépe než muž.

Kdy jste se tedy domluvily? Už před olympiádou?

Vůbec, já jsem 13. září odlétala na dovolenou na Bali a potvrdila mi to dva dny předtím. Se Štěpánem jsme si řekli už před olympiádou, že po ní spolupráci rozvážeme, Jiřce jsem tu situaci nastínila. A když se ta olympiáda povedla, tak mi psala, že doufá, že se to tím vyřešilo a zůstanu u Štěpána dál. Všichni jsme si uvědomovali, že se to obrovsky povedlo, ale z mé strany důvod ke změně byl. Samozřejmě to musela probrat doma s Honzou, ale nakonec mi řekla, že do toho půjde, protože mě nechce nechat ve štychu.

Takže jste ji musela i trochu přemlouvat?

Upřímně, musela jsem ji hodně přesvědčovat. Šla jsem do toho, že pokud nabídku nepřijme, budu to respektovat, má rodinu. Ale říkala jsem si, že mi nic jiného nezbývá a nakonec mi hodila záchranné lano, protože v té mé situaci byla několikrát, také měnila trenéra. A řekly jsme si, že kdyby to nemělo fungovat, tak to ukončíme. Ale jsem strašně ráda, že do toho šla.

Ale asi jste tou změnou hodně lidí překvapila, pod vedením Štěpána Janáčka jste učinila velký posun mezi elitu.

Já jsem jedno velké překvapení… Vím, že pro některé to byl šok, ale se Štěpánem jsme si sedli a bavili se o tom už před mistrovstvím republiky a domluvili se tak. Ta iniciativa přišla z mé strany, protože jsem cítila, že potřebuju udělat změnu a další krok, věděla jsem, že on má spoustu pracovních povinností na Dukle. Ale řekli jsme si, že nejdůležitější je olympiáda a oba chceme, aby se povedla, což se nakonec stalo. A já jsem mu vděčná za ty tři roky, kdy jsme spolu trénovali, dovedl mě až ke 480 centimetrům, pátému místu na olympiádě. Byla to naše společná cesta a za to mu moc děkuju.

K Jiřině Kudličkové jste tak přešla krátce poté, co jste překonala její český rekord. Probíhalo na toto téma nějaké hecování?

Vtípky samozřejmě probíhaly. Jiřka říkala, že je moc ráda a přeje mi to, ale nezapomněla zmínit, že si ten rekord vezmou jednou jejich holky zpátky, tak ať s tím počítám.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Tyčkařka Amálie Švábíková při vyhlášení ankety Atlet roku

Kudličkovi mají dvě dcery, je to tím náročnější skloubit?

I kvůli tomu právě nechtěla nejprve tu trenérskou pozici přijmout, přece jen Terezce bude šest, Barče jsou tři. Ale zvládá to perfektně, holky chodí do školky, občas s ní přijdou a já mám děti ráda, takže je sranda.

Potkaly jste se už jako závodnice, když jste se posouvala jako juniorka do špičky. Porazila jste svoji současnou trenérku někdy?

Zrovna jsme to řešily na tréninku, že jsem ji porazila na mistrovství republiky v Třinci 2017, kdy jsem překonala juniorský rekord 450 a splnila limit na mistrovství světa v Londýně. Jiřka byla zraněná, měla něco s kolenem a skákala z kratšího rozběhu. Tak byla Romča Maláčová první, já druhá a Jiřka třetí, to jsem ji poprvé porazila.

Jak jste ji tehdy vnímala? Jako soupeřku, vzor, nebo kamarádku?

My si rozuměly už dřív, i díky tomu jsem věděla, proč ji oslovit. Potkávaly jsme se v sektoru a poslední rok, kdy jsem trénovala u Pavla Berana, občas přišla na trénink a byla mi sparingem. I když už měla Terezku, dávala mi cenné rady a předávala zkušenosti z tréninků a závodů a hrozně mi to sedělo. Po celou dobu, kdy jsem byla u Štěpána, jsme v kontaktu moc nebyly, jen mi vždy gratulovala k výkonům a umístěním, ale zkusila jsem to s vírou, že by to mohlo být hodně dobré.

Platí, že se ve společném tréninku chcete víc zaměřit na rychlost?

Je to tak, přišlo to hodně i díky Duplantisovi, který říkal, že 80 procent jeho tréninku je zaměřeno na rychlost, 10 procent je dynamická síla a zbytek technika. A já vím, že u mě jsou největší rezervy v rychlosti. Také mi na začátku Jiřka řekla, ať se připravím, že budeme hodně běhat, věnovat se rychlostní vytrvalosti, i když to nejsou zrovna příjemné tréninky. Ale nechtěla úplně překopat trénink, který jsem měla se Štěpánem, protože fungoval a připravil mě skvěle. Jen si do toho přidává něco svého, však dlouhá léta trénovala se svým tátou, který byl sprinterský trenér.