Článek
„Jestli je to mé nejhezčí zlato? Těžko říct, já pořádně nevím, jak vypadají ty minulé,“ dumal vyhlášený flegmatik. Doma už má nejcennější medaili z mistrovství Evropy v Helsinkách 2012, halového ME v Göteborgu 2013 a halového MS v Sopotech 2014… „Asi tahle nejhezčí bude, ale určitě ne nejtěžší,“ pohrával si v ruce se čtyřsetgramovou pozlacenou odměnou za rekord halového mistrovství Evropy 45,33 s.
Měl za sebou suverénní vítězství, nikomu ze soupeřů nedal šanci. S vlajkou na ramenou pak obíhal čestné kolečko, co chvíli se zastavil, uklonil se nebo zamával. „Věděl jsem, kde kdo sedí. Ať už trenér, rodina, kamarádi z Opavy,“ popisoval.
Dárek pro trenéra
Pak už na plochu O2 areny shlížel z nejvyššího stupínku po boku stříbrného Belgičana Dylana Borléeho a bronzového Poláka Rafala Omelka. „Jen jsem byl trochu zklamaný, že už spousta lidí odešla, první řady se dost vyprázdnily,“ mrzelo ho.
Na multimediální kostce digitálně vlála nejvýše česká vlajka a Maslák se zaposlouchal do tónu české hymny. Zpíval? „Spíš jsem jen otvíral pusu,“ odvětil. Od hlasitějšího projevu ho odradilo předešlé vyhlášení šedesátky překážek s ryze francouzským obsazením.
„Všichni tři Frantíci zpívali nahlas a bylo to docela falešný. Tak jsem si říkal, že nemůžu dopustit, aby to tak dopadlo i u mě, to si nemůžu dovolit,“ smál se zlatý svěřenec Dalibora Kupky, jemuž dal nejhezčí dárek k sobotním 45. narozeninám.
Se zpěvem hymny by přitom Maslák mohl mít praxi, na velké akci mu ji hráli počtvrté. „Když mně jde zpívání jen ve vaně,“ culil se.
Chce ještě jednu medaili
Třeba dostane ještě jednu šanci zapět si hlasitěji. V nedělní čtvrtkařské štafetě není české kvarteto Daniel Němeček, Jan Tesař, Patrik Šorm a Pavel Maslák bez šance ani na triumf. „Papírově bychom měli bojovat s Poláky, ale já říkám, že vyhrají Belgičani,“ sází na tým kolem bratrského tria Borléeových. „Jeden tu byl druhý a další dva přijeli jen na štafetu, které umějí,“ upozorňuje čtyřiadvacetiletý Maslák.
Předtím si ale dopřeje masáž a drobnou oslavu s rodinou. „Koupím jedno dvě šáňa, posedíme, pokecáme a půjdu spát. Nechci ponocovat do jedné ráno, chci klukům pomoct k medaili a získat druhou i pro sebe, to by bylo dokonalé,“ přeje si.
| Očima trenéra Dalibora Kupky |
|---|
| „Nervózní bývám u Pavlových velkých závodů pořád, protože závodil doma. Měl jsem strach, aby třeba neulil start, což se může stát, nebo aby se s někým nesrazil. Ale už bývám nervózní míň, než když jsem začínal s Romanem Šebrlem. Pavel to v úvodu nakopl strašně rychle, s tím nemůže pomýšlet na časy kolem 45 sekund. Kdyby se s ním někdo tlačil, možná by dvě desetinky stáhl, ale bylo to moc rychlé. Je typ, který rozbíhá rychleji, potřeboval by nějakého zajíce a běžet za ním, třeba Kiraniho Jamese, ale třeba se to povede za rok na halovém mistrovství světa v Portlandu. Věřím, že v neděli ve štafetě kluci dosáhnou na český rekord.“ |
