Článek
„Mám osm zlatých medailí a musím říct, že jedna je horší než druhá,“ posteskla si legendární koulařka Helena Fibingerová, která na halovém mistrovství Evropy vyhrávala v letech 1973 až 1985. O to víc ji nadchly medaile pro pražský šampionát (5.–8. března). „Tyhle se budou atletům líbit,“ je přesvědčena.
Zahnali bolehlav
Motto šampionátu Srdce Evropy, srdce atletiky se promítá i do designu medailí. Zlato, stříbro i bronz zdobí silueta Hradčan, která zároveň znázorňuje tep srdce.
„Spadl mi kámen ze srdce, medaile byly bolehlav,“ přiznal ředitel organizačního výboru Tomáš Janků. „Dva roky něco chystáte, čtyři dny se všichni baví a pak za tím skoro nic hmatatelného nezůstane. Jednou z mála hmatatelných věcí je medaile, což je zhmotnění úsilí, které atleti dávají do výkonu,“ vysvětloval bývalý výškař, jenž má doma bronz z halové Evropy 1998 i stříbro z kontinentálního šampionátu pod otevřeným nebem 2006.
Organizátoři nechali vyrobit 36 sad medailí, další tři jsou rezervní pro případ, že by se v jedné disciplíně atleti o medaili dělili. Další tři sady má k dispozici jako památeční Evropská atletická asociace. „I s prototypy je to celkem asi 45 sad,“ vypočítává Janků.
Stihnou vyrýt i jména a výkony
Z čeho jsou zlaté, stříbrné a bronzové medaile vyrobeny? Označení kovů totiž kvůli nákladnosti obvykle zcela nekoresponduje s jejich skutečným složením.
Bronzová je skutečně z bronzu, jen v jablonecké galvanotechně vzhled medaile mírně vylepšili. Zlato a stříbro je z mosazi. „Stříbrná medaile je pokovena rhodiem a paladiem, ta nejcennější pak zlatem,“ říká Janků. „Medaile by navíc i po letech ošmatlávání měly zůstat stejné,“ dodává.
Na stranách medailí budou vyryty kromě názvu šampionátu i disciplíny, jména a výkony medailistů. Na jejich zapsání mezi koncem disciplín a slavnostními vyhlášeními není moc času, proto organizátoři nechají přemístit rozměrný pískovací stroj přímo do O2 Areny.
