Článek
Mnichov (od našeho zpravodaje) – Už při příchodu na stadion hecoval diváky, parádní atmosféru si užíval. A liják, který odložil začátek soutěže a pak výškaře vytrvale máčel? Ani ten mu vůbec nevadil, na první pokus zvládl základní výšku 218 cm.
„Já mám déšť rád. Většina soupeřů se z toho vyklepe, taky jich pět neskočil základ, což je masakr. Ale já mám dobré rady od svého trenéra Jardy Báby, který taky rád skákal v dešti,“ usmíval se Štefela.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Co mu radil? „Ať tam nesedím jako malý Jarin, ale hýbu se a udržuju teplo. A žádný stres z deště,“ tlumočil Štefela, který se už vloni blýskl nečekaným titulem mistra Evropy do 23 let.
Právě trenérskou práci českého rekordmana a bronzového olympijského medailisty si nemůže vynachválit.
„Jarda je boží kouč. Má zažitou hromadu takových závodů, ví, jak se připravit a rozcvičit a mně pomáhá psychicky, když vím, že to zažil a nějaké ty medaile přivezl,“ hlásil rodák z Krnova závodící za Plzeň a trénující v Praze, který nejlepší Bábovy závody ani pamatovat nemůže.
Jan Štefela se usmívá, laťka v kvalifikaci zůstala na stojanech.
„Když získal olympijskou medaili, byly mi tři, to jsem byl asi někde na písku. Ale spoustu věcí mi Jarda vyprávěl. Co třeba? Hodně zážitků se neříká,“ rozesmál se výškařský flegmatik, jehož jen tak něco nerozhází. „Mám to na salámu. Dělám, co mě baví a nic nehrotím,“ popisoval svoji filozofii.
S osobním rekordem 224 cm mu chybí ještě třináct centimetrů k Bábovu českému rekordu. A dobře ví, na čem musí zapracovat, aby z tohoto manka mohl ukrajovat. „Hlavně na technice, to je u mě velký problém, především přechod přes laťku. Ale teď je to teprve rok, co s Jardou trénuju, chce to ještě vyladit. Silově jsem na tom podle mě celkem dobře,“ hodnotí.
Sedmé místo v Evropě je dobrým odrazovým můstkem, zvlášť ve výjimečné kulise skvělých fanoušků, které neodradil ani déšť. „Taková atmosféra se jen tak nezažije. Až uši bolely, jak začali jásat, masakr,“ smekal.
