Postup Čechů? Nejtěžší štafeta, bizarní závod i guláš. Dál můžou snít o senzační medaili

Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Rozklusali se a pak se Matěj Krsek, Tereza Petržilková, Patrik Šorm a Lada Vondrová dozvěděli, že si na svůj první start ve slušně zaplněném Národním atletickém centru počkají o hodinu déle. Nad maďarskou metropolí se totiž v sobotním dopoledni snášel pořádný liják.

Když se na světelné tabuli prezentovala stále ještě mladá disciplína, která měla debut na šampionátu v Dauhá před čtyřmi lety, svítila z ní česká vlajka. V sestavě s Vítem Müllerem místo Šorma totiž Češi drželi nejlepší letošní světový čas při triumfu na mistrovství Evropy družstev v Chořově.

Již v prvním rozběhu ale tři štafety výkon 3:12,34 pokořily a potvrdily, že teprve v Budapešti se sešla plná konkurence. Byť ne všechny země do rozběhu nasadily ty nejlepší s vědomím, že před finále můžou udělat jednu změnu, a navíc hned v neděli jsou na programu rozběhy individuálních čtyřstovek.

Češi tušili, že rozběh bude plný kolizí a strkanic, ale realita jejich očekávání ještě překonala. „Nejtěžší štafeta, co jsem kdy běžela. Ale byť to bylo bizarní, tak jsme to ustáli a předali jsme,“ oddechla si Petržilková.

Zejména na jejím druhém úseku nebyla o kontakt nouze. „Prakticky celou dobu jsem se soustředila, abych nespadla, nebo se s někým nesrazila a nedošlo k nějaké fatální kolizi,“ přiznávala.

Největší zmatky bývají tradičně na předávkách, zvlášť když si předávají kolík žena s mužem. „Byl to tedy velký guláš, na to s klukama nejsme zvyklí, tam jsme seřazeni a víme co čekat. U holek je jiná rychlost a výška, Terka se trochu nechala zavřít a musela obíhat, ale to k tomu patří,“ vyprávěl vytáhlý Patrik Šorm, jenž přebíral od Petržilkové.

„Já se tam bála, abych nepředávala zleva, což se nesmí. Ale Němka tuhla, já bych ji musela podběhnout a na to už není síla,“ popisovala Petržilková složitou situaci.

Do finiše pak Šorm posílal Vondrovou, když se museli prodírat mezi popadanými závodníky. „Viděl jsem, že před ní leží Polák, tak jsem se chvíli bál, ale zvládli jsme to,“ oddechl si.

Vondrová parádně zvládla poslední úsek, ze všech postupujících byla nejrychlejší, za sebe dostala Němku i Polku.

„Tušila jsem, že holky vepředu nejsou tak dobrý, mají rekord kolem 52 sekund. Tak jsem si vzala kolík, řekla si, ať nezmatkuju a doběhnu je v cíli. Jen na dvoustovce jsem musela trochu zatáhnout, protože se na mě tlačila ta šestá, ale pak jsem viděla, že hnijou, tak jsem si finiš pohlídala,“ popisovala Vondrová, která byla rychlejší i než hvězdná Femke Bolová, byť ta si vítězství nizozemské štafety hlídala.

V součtu obou rozběhů patřilo Čechům šesté místo, jen sedm desetin od medaile. Ale do finále můžou týmy své sestavy ze čtvrtiny obměnit, což u Čechů připadá ve hře v podobě nasazení Pavla Maslák za Patrika Šorma.

„Vůbec bych se nebránil, je opravdu výhoda vyměnit jeden pár nohou, ale těžko říct, jak se rozhodnou trenéři,“ říká Šorm.

Český výkon 3:12,52 je jen těsně za národním rekordem a pokud by finále proběhlo bez kolizí, cítí čtvrtkaři prostor ke zlepšení. „Ale zase to bude kontaktní. Skoro všichni jsme na podobné úrovni, tak bude rozhodovat i štěstí. Snad ho budeme mít,“ věří Vondrová.

S výkony na hranici možností a trochou štěstí můžou Češi snít… „Sny jsou nekonečné. Klidně to může být osmé místo, ale i medaile. Kdybychom v ní nevěřili, asi nemusíme běžet,“ líčila Vondrová v době, kdy ještě nebylo jasné, že finále poběží dokonce devět štafet, když byli po protestu doplněni Poláci.

„Jsme ve finále, tam už můžeme jen překvapit. Co by bylo příjemným překvapením? Medaile,“ stručně a jasně zahlásil Matěj Krsek, jenž štafetu rozbíhá.