Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Před štafetou si napsal na Instagram: „Ještě jeden závod pro tuhle partu.“ Se Zdeňkem Stromšíkem, Janem Jirkou a Ondřejem Macíkem v rozběhu zabojovali jasně nejlépe z tria českých štafet, ale výkon 39,22 s na finále nestačil. Relativně těsně, o dvanáct setin.
„Velká škoda. Už jsem takových nezdarů zažil hodně, ale dneska jsem měl pocit, že by to mohlo klapnout. I z kluků jsem cítil, že tam je dobrá atmosféra a jsou rádi, že jsem tam s nimi já a dodávám jim zkušenost a něco, na co jsou zvyklí, byť už třeba výkonnost není taková,“ vypozoroval Veleba.
Češi předvedli podobný čas jako o měsíc dříve na Světových štafetách na Bahamách. „Je to náš standard. Určitě bychom těch 12 setin na předávkách našli. Letmým pohledem jsou pěkné, ale jak spolu běháme dlouho, vidíme ty detaily,“ vyprávěl.
Na mistrovství Evropy startuje popáté, potřetí se štafetou. V Helsinkách 2012 se ve finále nepovedla předávka, o šest let později Čechy po postupu zastavily křeče, které Velebu postihly ještě před startem finále. „Tak jsem si říkal, že třeba to vyjde tady do třetice a odmění nás to. Zkušenosti máme, škoda,“ zalitoval.
„Bohužel cítím, že jsme taková ztracená generace a neprodali jsme ve štafetě, na co jsme měli,“ mrzí Velebu. Možná trochu silná slova s ohledem na to, že v sestavě s Dominikem Záleským dvakrát posunuli český rekord, který byl na čele tabulek 47 let. „Ale na velké akci jsme to nikdy nepředvedli,“ lituje, že nevyšel třeba i dlouholetý olympijský sen.
Přes dvacet let se brněnský rodák pohybuje v atletice, v roce 2016 časem 10,16 s vyrovnal Stromšíkův český rekord, který pak dorovnal i Záleský. A obdivuhodně se držel ve formě i v pokročilém sprinterském věku, kdy trénoval sám sebe a k tomu i skupinu mladých sprinterů.
Závodní etapa jeho kariéry se ale teď chýlí ke konci. Není divu, že i v Římě na něj dolehla nostalgie, když procházel útrobami stadionu, na němž se psala nejedna kapitola atletické historie. „Před stovkou jsem tam šel a viděl fotky sprinterů, které jsem jako mladý hltal. Maurice Greene, Carl Lewis, Ben Johnson… To jsem měl velkou nostalgii,“ přiznal.
Kvalifikační konec se štafetou mu pak paradoxně zřejmě lehce prodloužil kariéru. „Říkal jsem si, že finále by byl můj poslední závod, ať to skončí hezky. Tahle asi vydržím na národní šampionát, abych potrápil kluky ze skupiny a třeba i Zdeňka Stromšíka,“ plánuje loučení koncem měsíce ve Zlíně. „Na ty další menší závody už motivaci nemám,“ přiznává.
Pak už se bude naplno věnovat trenéřině. „Kluci jsou nadějní, snad i někdo přibude. A já se jim pokusím předávat i tu lásku ke sprintu,“ chystá se.
U manžela šéflékařky české reprezentace ale nehrozí, že by se ze dne na den přestal hýbat a začal přibírat kila. „Asi si dám volno, ale po dvou týdnech mi to bude chybět. Na posilovnu se těším jako každý sprinter, nemám o sebe strach, co se týče pohybové aktivity,“ usmívá se.
